RECENZE Čtyři slunce : Mezi nebem a zemí je místo, které bere Slámově filmu sílu

Z filmů Bohdana Slámy dýchá vždy síla. A vždy i něco rušivého v pozadí; vědomí, že si zdánlivě věrný otisk skutečnosti autor uzpůsobuje, jak právě potřebuje. Vždy to vybalancoval. S výjimkou novinky Čtyři slunce, která ve čtvrtek vstupuje do kin.

Anna Geislerová a Igor Chmela ve filmu Čtyři slunce | foto: Negativ

Ani Čtyři slunce nejsou špatný film, jen režisér jako by pomocné lešení své vypravěčské stavby zapomněl uklidit i poté, co nahodil přitažlivou fasádu.

Režisér v krizi středního věku

Některé z prvních reakcí mluví o rozpacích, ty drsnější o mlácení prázdné slámy, ale laciné žerty si režisér nezaslouží, v Česku se najde jen málo tak poctivých, opravdových a přemýšlivých filmařů.

Hlavní hrdinové nového filmu Bohdana Slámy čtyři slunce: Anna Geislerová, Jaroslav Plesl, Jiří Mádl a Karel Roden

Tentokrát však přemýšlel až příliš. Čtyři slunce představují typický úkaz krize středního věku, kdy umělec propadne touze sdělit národu nejhlubší tajemství o věcech mezi nebem a zemí. Ale jakkoli zásadní motiv může za osobním nutkáním stát, jen těžko se sděluje pomocí konstrukce.

Slámův svět zůstává stále týž. Na plátno uvádí další ztracence bez šance i energie, kteří už nedovedou trpné přežívání opustit. Sestava zapadlých vlastenců má přesný ráz od první zahradnické etudy, kdy otec čili Jaroslav Plesl udílí otrávenému filmovému synovi rady do života, Jiří Mádl coby kápo vesnických punkerů mu veze otřískaná okna a místní šaman v podání Karla Rodena mu vyloží, že k sadbě zvolil špatné místo - Kopej znovu, jinde.

Čtyři slunce

ČR, 105 min.

režie Bohdan Sláma

hrají: Jaroslav Plesl, Karel Roden, Aňa Geislerová, Jiří Mádl, Marek Šácha, Klára Melíšková, Jana Plodková, Igor Chmela

Hodnocení: 60 %

Syrové předjaří se sousedskou svépomocí se vyloupne z dlouhých situací, kdy kamera chodí důsledně za herci; završí je pak Aňa Geislerová coby matka, která celou rodinnou káru táhne, drží se zuby nehty, ale její pohár trpělivosti užuž čeká na poslední kapku.

Hraje se prostě "sociálka", v níž se maléry řetězí - otce vyhodí z fabriky, syn se opije, stará pračka vyteče. Vše je tu rozklížené a provizorně poslepované, domácnost, vztahy, sex - a po matce v práci chtějí, aby se na zákazníky usmívala. Na radu "Odblokuj v sobě slunce" je alergická, neboť kazateli světla už propadl její muž: "Duchovního člověka musíme živit."

Trochu moc mystiky

Je to dobré a je to pořád totéž, platí pro první část; čím více vykupitelské mystiky však časem přibývá, tím méně film účinkuje. Zvláště když má člověk ještě před očima Poupata, tematicky téměř totožná, ale sevřenější, zralejší a očistná bez nátlaku.

Z filmu Čtyři slunce

Nicméně výslednou známku zachraňují herci. Pracují pro Slámu opět do roztrhání těla a v nezvyklých proměnách, hlavně Mádl a Roden, jejichž postavy spojuje klamná nejednoznačnost.

O Geislerové nemluvě: jakoby pudově vystihuje pravidlo, že ve svrabu prokážou ženy větší sílu než muži, ale sotva počne krizi "řešit" každé pohlaví po svém, pánskou jízdou za osvícením přes prostitutky nebo dámskou romancí, obojí je stejně marné, dojemně praštěné, ale taky levně banální - a obojí končí špatně.

Pořád totéž dokolečka

"Živočichopisy" ze Zapadákovů se zkrátka točí v kruhu, kam patří zborcené sny, děti opakující chyby rodičů, rebelie omezená na účes a rum, hlášky typu "Celý život budeš potkávat debily". A pokolikáté už bezútěšná krajina severu Čech, jíž vede pouť za tajemným mistrem, spíše však meditativní bloumání na téma Věř a víra tvá tě uzdraví.

Tvůrci své sdělení popostrkují přes tragédii, vinu a vykoupení s nutkavou doslovností. Každý má svou představu o hranici bytí a nebytí, ale Čtyři slunce ji servírují jako hlasatelé spásy na rynku - a to film oslabuje.