RECENZE: Baader Meinhof Komplex je výtečný thriller se spornými hrdiny

Jistým způsobem se německý film Baader Meinhof Komplex podobá americké Valkýře. V obou se výseč z dějin Německa líčí seriózně, až opatrně, pokud jde o fakta, dobové pozadí i výklad událostí. Pečlivé rekonstrukce odlišují dva rozdíly: Baader Meinhof Komplex má výraznější thrillerový styl a spornější hrdiny, byť sympatie k nim umně schovává.

Sotva kdo dokáže vnímat příběh „radikálních dětí“, což je pouze smířlivá metafora pro teroristy ze skupiny RAF, prostě jen jako „čistý“ film sám o sobě. U mladých levicových aktivistů se dočká zřejmě větší odezvy než u konzervativních voličů a pamětníků, už vůbec nemluvě o rodinách obětí RAF, jejichž protesty proti filmu jsou lidsky pochopitelné.

Baader Meinhof Komplex

70 %

Německo, 2008, 150 min.

režie Uli Edel,

hrají Martina Gedecková, Moritz Bleibtreu, Bruno Ganz,

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.3

Tvrzení tvůrců v čele s režisérem Ulim Edelem, že z vrahů nedělají hvězdy, posoudí každý divák jinak, ale ani králové barikád nepopřou, že film o útoku na světový kapitalismus využívá senzační látku s obchodní zdatností.

Naopak i lidé, kteří v životě nehodili dlažební kostku do výlohy, musí uznat, že film je natočený skvěle – přinejmenším do dvou třetin a hlavně v dokumentárně pojatých akčních pasážích.

S Andreasem Baaderem, kterého Moritz Bleibtreu hraje jako přitažlivého romantického rebela, a s Gudrun Ensslinovou v podání Johanny Wokalekové, s níž Baader tvoří pár a la Bonnie a Clyde, se divák setkává postupně.

Vyprávění se odvíjí od postavy Ulrike Meinhofové, pro niž našla herečka Martina Gedecková zajímavou směsici mužského fanatismu a ženské řevnivosti. Z prázdninové idyly s dětmi na pláži se levicová novinářka Meinhofová rychle přenese do Berlína s demonstracemi a naturalisticky drsnými bitkami s policií nasnímanými v nervním reportážním duchu, v jehož pozadí skvěle „hrají“ dobové rekvizity a hudba.

Filmy o teroristech

Filmy o teroristech

Tichý nepřítel (1997)
Asi nejhvězdnější film z řady dramat o teroristech z Irské republikánské armády svedl dohromady Harrisona Forda coby amerického policistu, jenž ubytuje mladého Ira v podání Brada Pitta, aniž tuší, že jde o muže hledaného pro desítky vražd. I na svém útěku mladík zabíjí dál.

Mnichov (2005) - recenzi čtěte ZDE
Thriller Stevena Spielberga se vrací k masakru izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově, jejž spáchali palestinští teroristé. Ale sleduje hlavně méně známé události: odvetu proti vrahům, již připravila a uskutečnila izraelská tajná služba. Před kamerou se sešli Eric Bana a Daniel Craig.

Království (2007) - recenzi čtěte ZDE
Příběh inspirovaný sebevražedným útokem proti civilním americkým základnám v Saúdské Arábii popisuje, jak FBI vyšle do akce svůj nejlepší vyšetřovací tým. Jeho velitel v podání Jamieho Foxxe musí hledat teroristy na výbušné půdě s pomocí místní policie, která není Američanům příliš nakloněna.

Vzdor politickému naivismu vládne bouřlivě nakažlivá nálada třeba na shromáždění proti válce ve Vietnamu, kde se skanduje Ho, Ho, Ho Či Min; následné vyřizování účtů mezi stoupenci pravé a levé fronty či město proměněné ve válečnou zónu plnou nepokojů a požárů nesou všechny prvky napínavé akční podívané. Do sestřihu vypjatých událostí roku 1968 se na zlomek vteřiny promítne i Praha s okupačními tanky.

Výbornou filmařinu útočných scén bohužel střídají dialogy, kdy se plakátový slovník radikálů ukazuje v plné nahotě. Vrší se tu fráze typu: „Jsme zodpovědni před dějinami, na celém světě soudruzi bojují se zbraní v ruce, musíme přinést oběti.“

Zároveň však film při vší zdrženlivosti sbírá pro hrdiny nenápadně sympatie obrazem nekonvenčních vztahů v komunitě či bezstarostnou noční jízdou, při níž se střílí jen tak z bujnosti: kdo by nefandil veselým rebelům bez příčiny?

Dokonce i při teroristickém výcviku v Jordánsku se nevinně baví nahými provokacemi; teprve ve chvíli, kdy se hlasatelka idejí Meinhofová zřekne vlastních dětí, i příznivce zamrazí.

Návrat do Berlína s loupežemi, výbuchy, únosy, vraždami a velkými policejními manévry, jež řídí klamně neškodný Bruno Ganz, mají sice stále thrillerovou bravuru – třeba když si dítě fotí krvavé obléhání; nicméně už začíná účinkovat jistá monotónnost.

Filmy o 11. září

Let číslo 93 (2006) - recenzi čtěte ZDE
Nejlepší film věnovaný útoku na Ameriku natočil režisér Paul Greengrass. Téměř dokumentární rekonstrukce mapuje krok za krokem osud jediného ze čtyř unesených letadel, které nezasáhlo cíl. Účinkují tu cestující, teroristé, letoví dispečeři – a hlavně okamžiky nevědomí, chaosu a bezmoci. Film se záměrně obešel bez hvězd.

World Trade Center (2006) - recenzi čtěte ZDE
Naopak režisér Oliver Stone přizval známé tváře v čele s Nicolasem Cagem v roli jednoho z hasičů, kteří hned po útoku na věže obchodního centra přispěchali na pomoc. Když se stavba zřítila, zůstal s kolegou pod troskami, odkud je vyprostili až záchranáři – jako poslední živé.

11 ́09 ́01 (2002)
Nejrychleji na americkou tragédii reagovalo jedenáct světových filmařů v unikátní mozaice: každý natočil svůj pohled na 11. září 2001 v symbolické délce 11 minut, 9 vteřin a 1 záběr. Svůj postoj vůči terorismu tak vyjádřili třeba Ken Loach, Sean Penn či Claude Lelouch.

Němci natočili kroniku RAF až příliš dopodrobna, což se ukáže hlavně po procesu s vůdci a po skvělé srážce obou Baaderových souputnic. Tam film bohužel mine svůj přirozený vrchol a mapuje cestu hnutí dál, už spíše jen zpravodajsky, takže napětí opadne. Ke konci jako by tvůrcům došly síly: další jména a další případy už nedokážou prodat se stejnou razancí jako první generaci RAF, takže se uchylují více k popisům. Nakonec tak rádoby nestranný film použije i tendenční projevy a zaťaté pěsti.