RECENZE: Akční videohra bez akce, tak dopadl film Assassin’s Creed

Příští rok oslaví série videoher Assassin’s Creed deset let od svého vzniku. První stejnojmenný film, který vstupuje do kin, však své předloze založené na pohybu zrovna velkou čest nedělá.

Z filmu Assassin’s Creed | foto: Cinemart, Metro.cz

Podobný případ, Warcraft, sice dopadl při svém přestupu na plátno ještě hůř, nicméně Assassin’s Creed představuje v herní říši svým způsobem šlechtu. Jednak asasíni, bojovníci proti templářům – a vůbec církevním dogmatům – za právo pochybovat, si nesou vzletné krédo „Nic není pravda, vše je dovoleno“, jednak jejich hlavní zbraní je mrštnost a bitevním polem střechy. Ostatně i film v ukázkách lákal na kaskadérský trumf zvaný „skok důvěry“, volný pád z výšky čtyřiceti metrů, jenž vážně působí závrať.

Jenže jediným labužnickým soustem se hlad po strhující podívané nenasytí. Ze spolupráce tří autorů vznikl scénář se zbytečně důkladným prologem, jenž putuje od historie asasínů přes dětství hlavního hrdiny k jeho dospělosti a fingované popravě, po níž se octne v laboratoři, kde jej vědecký experiment propojí s jeho španělským předkem za časů inkvizice. Teprve pak přijde na řadu první ucelená akční pasáž s příjemně westernovým nádechem, bohužel také s manýristickým zpomalováním i střihem.

Hlavně však zdržují věčné návraty hrdiny zpět do současnosti, kde se s výjimkou velice ledabylého finále nebojuje, nýbrž hovoří. Michael Fassbender v hlavní roli má sice kultivované debatní partnery v Marion Cotillardové a Jeremym Ironsovi, jenže rádoby psychologické, vědecké či morální disputace vyloženě uspávají. Ještě otravněji působí halucinace jako z levných hororů; je-li režiséru Justinu Kurzelovi něco dokonale cizí, pak je to mystika.

Assassin’s Creed

45 %

VB / Francie / Hongkong / USA, 2016, 140 min

Režie: Justin Kurzel

Scénář: Michael Lesslie, Adam Cooper, Bill Collage

Hrají: Michael Fassbender, Marion Cotillardová, Jeremy Irons, Brendan Gleeson

Divák se tedy pročeká ke druhé akční sekvenci s podmanivými dobovými kulisami přes nové a nové lepší či horší konverzační pokusy, jak temné zabijácké výjevy obhájit.

Rozhodně se nedoporučuje rozebírat z dnešního úhlu pohledu, proč se „hodní“ asasíni spojí s „hodným“ muslimským sultánem proti „zlým“ templářům; to už je bezpečnější studovat Fassbenderovu vypracovanou postavu či odnože spikleneckých teorií Dana Browna.

Posvátný předmět, o nějž se všichni perou, by mohl naznačit i spřízněnost s Indianou Jonesem – bohužel je však nulová. Protože snímku Assassin’s Creed naprosto schází úsměvná nadsázka: vypráví brakovou akční sci-fi se smrtící spasitelskou vážností a skoro bez akce.