Třebaže scenárista oscarového Kolji na pódiu tvrdil, že výhru nečekal, měl s sebou upomínku, kterou prý nosí stále v náprsní kapse. Otisk ruky s azbukou napsaným jménem Kolja, který Zdeňku Svěrákovi v roli Louky tenkrát věnoval představitel titulní dětské role Andrej Chalimon. „Na Nový rok oslavil třicáté narozeniny, vypadá jako rozumný mladý muž a herectví už se nevěnuje,“ shrnul režisér Jan Svěrák osud tehdy šestileté hvězdy.
Za celou éru svobodné české kinematografie zůstává Kolja jediným nositelem Oscara. Proč asi?
Jan Svěrák: Vysvětlení pro to nemám, ale jsme rádi, že se to alespoň Koljovi povedlo.
Zdeněk Svěrák: Bylo velké štěstí, že se to Američanům líbilo.
Mám dojem, že dnešní filmaři hledají zahraniční látky a napodobují světové vzory, ačkoli cizojazyčné Oscary vyhrávají právě filmy ryze národní. Je to tak?
Jan Svěrák: Ano, vítězí filmy, které mají hluboké kořeny v národní kultuře. Přitom i náš anglický producent říkal – Dobře, natočíme ten váš český film o ruském chlapečkovi a pak začneme dělat pořádné bijáky. My jsme to taky tak brali, že pro zahraničí je Kolja nezajímavý filmeček, že naší historii nemohou rozumět. Ale uspěl, protože byl upřímný, autentický, přinášel zprávu odjinud a současně obsahoval skutečnou emoci, které všude rozuměli, chápali to jako příběh otce a syna.
Zdeněk Svěrák: My jsme se báli dokonce i přijetí v tuzemsku. Nebyli jsme si jistí, jestli starost o ruského chlapečka publikum neodradí, jestli diváci půjdou s námi. Navíc jsme slýchali varování, že ruské jméno v titulu bude odrazovat, nutili nás, ať vymyslíme jiný název. Dali jsme jich dohromady asi pětadvacet.
Vybavíte si ještě některé?
Zdeněk Svěrák: Já si pamatuji verzi Radost pro celý hřbitov.
Jan Svěrák: Taky jsme měli variantu Trabantstory. Nebo Zlaté šupinky, podle pozlacování písmenek na hrobech.
Zdeněk Svěrák: Nakonec jsme se vrátili z dvoudenního zájezdu, kde jsme nedělali nic jiného, než že jsme vymýšleli alternativní názvy, a řekli jsme si, že se to bude zase jmenovat Kolja.
Anglický přepis Kolya asi za mořem mnoho neříkal?
Jan Svěrák: V Americe žije tolik Rusů, že to jméno bylo docela známé. A po premiéře v New Yorku nám naše kamarádka, tamní dětská lékařka, dokonce hlásila, že z dětí, které se po víkendu narodily, jich jedenáct rodiče pokřtili Kolja.
Nenapadlo vás natočit Kolju 2?
Zdeněk Svěrák: Já jsem o pokračování neuvažoval u žádného ze svých filmů. Do prvního Kolji jsme dali to nejlepší, co jsme ze sebe dokázali vyždímat, Kolja 2 by byl z odpadu.
Jan Svěrák: Ale malý Andrej Chalimon nám tehdy vyprávěl, že už pokračování vymyslel. Kolja v druhém dílu vystuduje v Německu školu, vydělá peníze a koupí za ně Loukovi nového trabanta.
V poslední době dělají českému filmu ostudu romantické komedie. Mohli byste stvořit jednu ukázkovou, která by pověst žánru zase očistila?
Jan Svěrák: To je žádost, abychom spolu ještě něco natočili? Děkujeme, bereme to v úvahu.
Zdeněk Svěrák: Co my víme? Třeba už nic nenatočíme a třeba ještě něco uděláme. Necháme vám naději. I sobě.
