GLOSA: Špačkovi na Déčku berou od začátku dětský vkus pod palbu

Navenek vypadají lákavě: duhově hravá grafika dětského kanálu ČT: D i stylizované upoutávky kulturního ČT Art. Jenže zpod obalu obou novinek se klubou otazníky. Zaprvé, kdo je uvidí. Zadruhé, zda vůbec mají co hrát.

Ač Kavčí hory předem zdůrazňovaly, že počáteční pokrytí nových kanálů vysílajících na jedné sadě činí asi osmdesát procent a potrvá dva roky, než obsáhne pětadevadesát procent republiky, celý víkend se ozývaly stížnosti "My to nechytáme". Přesto šlo o vcelku slušný start, Déčko v první den oslovilo přes devět procent dětí, na něž se zaměřuje, Art vysílající až večer asi 1,3 procenta diváků.

Špačkovi v síti času

45 %

Vysílá ČT :D

Režie: Karel Smyczek, Martin Dolenský

Hrají: Leonard Stirský, Pavel Liška, Klára Issová, Tomáš Hanák, Vladimír Javorský, Pavel Zedníček

Ovšem úvodní víkend měl zaváděcí podobu výkladní skříně, Art s filmem Alois Nebel nic neriskoval, rozhodne až běžný provoz. A Déčko si vedle starých i nových magazínů zvolilo za vlajkovou loď premiérový domácí seriál Špačkovi v síti času, se kterým se popravdě jinam ani jít nedalo. Ač se mluvilo o příběhu rodinného typu, výsledek je právě a pouze pro děti, jež pokud možno ještě neviděly Harryho Pottera.

Špačkovi zosobňují případ, kde se vynaložilo neskutečné množství dobře míněné práce i času na špatný základ. Scénář Lucie Konášové vede k povzdechu, že Miloš Macourek a Ota Hofman pořád nemají následovníky s originální představivostí. Směs reality a pohádkové říše je u Konášové odvozená stejně jako moudro, že zásahy do minulosti nesou riziko.

A třebaže malí hrdinové jezdí s mobily na skejtu, vyprávění má ráz 70. let včetně animací: sice výtvarně nápaditých jako přestupní brána mezi dvěma světy v podobě zipu, leč nijak závratných. Z herců dýchá sounáležitost takřka rodinné party, jenže nedostatek humoru se nahrazuje až urputnou roztomilostí. Žerty neznají adresáta, třeba "einsteinovský" vynálezce Albert se dětem s nikým nespojí a rodičům připadne dětinský.

A korunu všemu nasazuje text průvodní písně, v němž "řeky čas nese vše kolem nás", případně "letí jako šíp, někdy je hůř, někdy líp", a je jako "širý proud, jímž lze tiše plout". Pedagogická strašidla typu sex, drogy, násilí sice na Déčku nehrozí, ovšem vkus dětí je už od začátku pod palbou.