Aquaman a ztracené království (30 %)
A jsme na druhém konci pomyslného žebříčku. Protože se už tradičně mezi pěti nejhoršími filmy roku střídají nejrůznější české či česko-slovenské komedie, dejme „šanci“ i zahraniční produkci. Pouhých třicet procent si totiž vedle dalších dvou cizojazyčných snímků (Vocasy na tripu a Renfield) vysloužilo i vysokorozpočtové pokračování Aquamana.
„Spíše než samotným dějem, který je v tomto případě nepřekvapivě plytký a předvídatelný, se při sledování komiksového ‚velkofilmu‘ Aquaman a ztracené království můžeme celkem slušně bavit odhalováním, kde všude si režisér James Wan vypůjčoval,“ zamýšlí se nad nevydařeným filmem Jindřich Göth.
„Prakticky nulová invence je bolestně zřetelná už v retrospektivním úvodu, kde Jason Momoa coby Arthur Curry/Aquaman ve zkratce připomíná události předchozího filmu a jako podkres hraje skladba Born To Be Wild od kapely Steppenwolf. Když její ústřední ikonický kytarový riff rozřízl plátno v klasické Bezstarostné jízdě z roku 1969, bylo to cool přesně tak, jak bylo zamýšleno. Od té doby ji bohužel filmaři umanutě používají kdykoliv potřebují zdůraznit, že hlavní hrdina je „vostrej týpek“. Čímž se zprofanovala natolik, že ozve-li se dnes, místo kýženého wow efektu se dostaví útrpný úsměšek,“ píše se v recenzi. „Je to možná drobnost, ale příznačná pro lenost a letargii, s níž se k pokračování miliardového hitu Aquaman přistupovalo,“ dodává Göth.
