RECENZE: Cage je maškarní Dracula, kterého přehrává i sluha Renfield

Zařadit novinku kin jménem Renfield mezi takzvané béčkové filmy by bylo urážkou jejich bezděčné zábavnosti. Snímek, kde se utkají Nicolas Cage jako hrabě Dracula a Nicholas Hoult coby sluha, jenž se zaměstnavateli vzepře, spadá do tábora pomyslných céček.

Jistěže Pánu temnot nelze dát výpověď podle zákoníku práce, neřkuli žádat odstupné, takže Draculův sluha Renfield řeší své pracovně právní problémy na skupinové terapii pro vztahové závislosti. Což by mohlo být zábavné, kdyby naštvaný upír uměl reagovat jinak než masakrem.

Navíc pro zpětné vysvětlivky historie tandemu, v němž poskok pánovi dodává po staletí lidskou potravu, používá film užvaněný komentář a hromadu planých digitálních efektů s urvanými hlavami či krvavými střevy; výjimku tvoří hravé klíčování postavy Cage do černobílé klasiky.

Humor se bohužel omezuje na dětinské hlášky a zápletka si pomáhá policejní korupcí, drogovou mafií a ráznou ženou zákona asijského původu, odhodlanou pomstít smrt svého otce. Čili obehraná nuda.

K tomu je nutno přičíst ještě únavnou výměnu ušlechtilých řečí; divák musí přetrpět hodně morálního kázání, než se dočká povšechně nasnímané bojové akce, třeba s vymlácenou hospodou.

Renfield

30 %

Režie Chris McKay, hrají Nicolas Cage, Nicholas Hoult, Awkwafina

Kinobox: 63 %

IMDb: 6.4

Největší díl profesní tvořivosti předvádějí maskéři, ovšem zubatý škleb v podání Nicolase Cage nezakryje, že tu největší hvězda v ikonické roli v podstatě ochotničí. Míru stylizace si Cage vysvětluje, jako by hrál shakespearovskou tragédii na maškarním plese.

Na jeho obranu je třeba říci, že tvůrci mu volbu neusnadnili. Renfield není ani horor, ani krimi, ani komedie, spíše besídka, která se cachtá v umělé krvi, má několik konců, ještě více otravných zpovědí a pochybnou šanci na jeden z nejzbytečnějších filmů roku.