RECENZE: Nicolas Cage se vyžívá v nadávkách a vulgaritách

Dějiny nadávání od Netflixu jsou na půl cesty mezi dobrým nápadem a promarněnou příležitostí. Naštěstí jimi provází Nicolas Cage.

Fotogalerie4

Nicolas Cage v sérii Dějiny nadávání (2020) | foto: Netflix

Správně načasovaná nadávka či zaklení dokážou člověku kolikrát ulevit více než kdejaká relaxační technika. Své o tom vědí laici i odborníci. Hovoří se dokonce o analgetických účincích sprostých slov.

Málokdo však tuší, odkud všechny tyto výrazy, jež dodnes částečně podléhají cenzuře, pochází. A tak režisér Christopher D’Elia a scenáristka Bellamie Blackstoneová berou diváky Netflixu společně se skupinou lexikologů, lingvistů i komiků na cestu do minulosti.

V šesti dvacetiminutových epizodách připomínají vývoj i význam nejznámějších anglických nadávek, urážek i klení, jež dávno přesáhly hranice anglofonního světa a postupně se stávají i frekventovanou součástí hovorové češtiny. Navzdory tomu, že mají v naší mateřštině mnohdy působivější a řekněme záživnější ekvivalenty. Jde o slova fuck, pussy, shit, bitch, dick a damn.

Když přijde na fuck, překlad do češtiny je rozmanitý – od „do prd...“ až po „kur..“, podobně je to i s pussy (ano, to slovo, kterému před lety udělal tak rozsáhlou reklamu prezident Miloš Zeman). Další uvedené nadávky však už mají vesměs jasné překlady – hov.., mrcha a čur.. a zatraceně.

Proč mluví jen komici?

Dějinami nadávání diváky provází oscarový herec Nicolas Cage v roli přehrávajícího, urputného a všeznalého moderátora, který osciluje mezi Jonathanem Frakesem z Věřte nevěřte a Petrem Svobodou z Hodiny pravdy. Někteří zahraniční recenzenti Cageův výkon ztrhali a označili za nejhorší část celého pořadu, autorka této recenze však zastává opačný názor.

Parodický tón, který Cage dílu propůjčuje, jej odlišuje od zbytku netflixové, lehce edukační produkce. Zbytek už je jen známý koncept, který jde od chronologie po současnost, za použití koláží, mluvících hlav a tak dále... Navíc se na každou z nadávek dívá pouze z popkulturního hlediska, což je obecně zajímavá, avšak dosti limitovaná perspektiva.

Dějiny nadávání

50 %

USA, 2021–, 20 min

Režie: Christopher D'Elia

Scénář: Bellamie Blackstone

Hrají: Nicolas Cage, Nikki Glaser, London Hughes, Elvis Mitchell, Melissa Mohr a další

Streamovací služby: Netflix (CZ titulky)

Kinobox: 59 %

IMDb: 6.4

Z laických řad mohli tvůrci kromě komiků typu Sarah Silvermanové nebo Nikki Glaserové oslovit i další osobnosti, které k fenoménu nadávek zajisté ze své každodenní praxe mají co říct – policisté, záchranáři, prodavači či revizoři. 

Chybí také trochu hlubší kontext, když přijde na hollywoodskou cenzuru nebo toleranci vulgarit v hip hopu. Rapper a komik Mike Eagle se přitom téma rasistického pozadí tolerance vulgarit snaží otevřít - na jeho slova ale bohužel nikdo nereaguje.

Za pár týdnů a měsíců si tak divák možná ani nevzpomene, že Dějiny nadávání na Netflixu viděl. Už po pár dnech od zhlédnutí totiž v paměti zůstává pouze zábavný (a celkem překvapivý) fakt – že herec Jonah Hill má na kontě mnohem více vyslovených „fuck“ na plátně než Samuel L. Jackson, proslavený rolí Julese v Pulp Fiction. Jestli to však tvůrci opravdu sami počítali, budiž jim přidáno pět procent k dobru.