RECENZE: Kasparov se mýlil. Dámský gambit dokazuje, že šachy ženám sedí

Šachy možná pro kameru nejsou tou nejatraktivnější hrou. Tvůrci minisérie Dámský gambit se však nenechali odradit a dokazují, že opak je pravdou.

Vystavět kvalitní příběh okolo hry, ve které se většina dění odehrává uvnitř a velmi málo venku, je bezesporu náročné. Sedmidílná minisérie z produkce Netflixu však dokazuje, že koncentrace, vytrvalost a dobrá strategie, vede nejen k úspěšné hře, ale také úspěšnému televiznímu dílu.

Od říjnové premiéry Dámského gambitu, který se stal nejsledovanější limitovanou sérií se scénářem v historii Netflixu, ve světě bují zájem o šachy. Provozovatelé online verze hry hlásí nevídané nárůsty v zájmu o jejich stránky a dobře na tom jsou i prodeje deskových šachů. Hry, jejíž moderní historie sahá do patnáctého století.

Příběh netflixové minisérie se točí okolo osiřelé Beth Harmonové. Dívky z Kentucky, která u sebe v dětství objeví nevídanou schopnost vizuální představivosti a um strategie, jež ji v brzké dospělosti dovede až k souboji o titul světové šampionky. Kromě talentu jí však společnost dělá i závislost na alkoholu a prášcích, kterou si vybudovala už v sirotčinci. Na konci padesátých let minulého století totiž v USA bývalo běžnou praxí, že děti povinně konzumovaly utlumující medikaci, aby je vychovatelky lépe zvládly.

Tvůrci minisérie Scott Franklin a Allan Scott vychází z románu spisovatele a nadšeného amatérského šachisty Waltera Stone Tevise. Vydal jej poprvé v roce 1983 a k jeho sepsání mu bylo inspirací vítězství Američana Bobbyho Fischera ve světovém šampionátu nad Rusem Borisem Spasskym v roce 1972.

Možná i proto šachový svět přijal seriál s pár drobnými připomínkami vesměs kladně. Spolupracoval na něm dokonce slavný velmistr Garry Kasparov a kouč Bruce Pandolfini. Starali se především o správnost vyobrazených šachových pozic.

Pochopit cestu

Kouzlo Dámského gambitu tkví v obrácené logice příběhu. Tvůrci nemají potřebu nadbytečně budovat napětí jen, protože by se to mělo. Kam minisérie míří všichni tak nějak tuší. Mnohem podstatnější pro ně je, jak, proč a s kým se k tomu konci jejich hrdinka dostává. Jejich cílem je pochopit cestu.

Podstata tohoto přístupu tkví i v enormním zájmu scenáristů o charaktery. Tam, kde bývá většině současných minisérií a seriálů vyčítána přehnaná schematičnost a koncepčnost, Frank a Scott nechybují. Aby však Beth snesli na zem, polidšťují ji slabostí pro návykové látky. To už je však bohužel příliš ohraný způsob, jak přiblížit génia smrtelníkům. Obzvlášť, když už silná vizuální stylizace minisérie, která estetické motivy 50. a 60 let zveličuje, značí, že o dílo věrně oddané realitě nejde.

To by pak tvůrci museli odlišně ztvárnit i celou komunitu šachu složenou hlavně z mužů. Na rozdíl od skutečných hráček šachu, totiž Beth v podstatě ani jednou nezažívá šikanu či pocit vyloučení. Naopak, muži jí zde projevují respekt a vystupují především v partnerské roli.

Tempo druhé poloviny Dámského gambitu se s rychlostí prvních třech epizod nedá srovnat. Scott a Frank si dali až příliš práce s chronologickým představováním dětství Beth. Natolik, že se pro diváky zbytečně brzy stává otevřenou knihou. Nadbytečné jsou i neustále se opakující polorozmazané vzpomínky na život s matkou. Až příliš násilně ilustrují, jakou vnitřní samotou Beth od malička trpí. A když už se má divák dozvědět víc, utne scénář dějovou linku slovy „to je příliš komplikované”.

Mezi ty menší prohřešky minisérie patří třeba doslovnost při vyobrazování Bethiny závislosti na alkoholu a prášcích i CGI vizualizace šachových her. Diváckou atraktivitou naopak oplývají mnohdy samotné šachové výměny, které mají moc vtáhnout do hry i pravidly nepolíbeného diváka.

Dámský gambit

65 %

USA, 2020

Režie: Scott Frank

Scénář: Scott Frank, Allan Scott

Hrají: Anya Taylor-Joy, Chloe Pirrie, Bill Camp, Matthew Dennis Lewis a další

Streamovací služby: Netflix (CZ titulky)

Kinobox: 88 %

IMDb: 8.6

Herci v čele s představitelkou Beth, Anyou Taylor-Joyovou přistoupili ke svému úkolu zodpovědně a šachovým pohybům se pečlivě učili, jak sami zmiňují v rozhovorech.

Čtyřiadvacetiletá herečka však projevuje svou největší hereckou sílu především v hlubokém a koncentrovaném pohledu, zatímco jejím kolegům sluší více dynamické polohy. 

Řeč je především o Merielle Hellerové v roli adoptivní matky i dvou povědomých britských tvářích - Thomasi Brodie-Sangsterovi (známý jako syn Liama Neesona z Lásky nebeské) a Harry Mellingovi (otylý mudlovský bratranec Harryho Pottera Dudley). Speciální ocenění by si pak zasloužil Bill Camp v roli údržbáře Shaibela. Zvládá totiž mluvit i beze slov.

Dámský gambit má mnohé chyby, pozitiva však převažují a diváky proto právem baví. Navíc vyvrací jedno proklatě nešťastné vyjádření Garryho Kasparova z roku 1989 o tom, že šachy ženám úplně nesedí. Co asi říká dnes?