RECENZE: Kéž by Černé vdovy měly víc rozumu. Anebo ztřeštěnosti

Jitka Čvančarová, Jana Plodková a Lucia Siposová se v seriálu Černé vdovy zbaví manželů, ale nikoli policisty v podání Bolka Polívky.

Seriál Černé vdovy, který od neděle nasadila Prima, vznikl podle stejnojmenné finské verze, přejaté i v Estonsku či Mexiku, a svou hlavní diváckou výhodu čerpá ze žánru krimikomedie. Zábava a napětí zůstávají v tuzemské televizní tvorbě vesměs odděleny, takže v příběhu tří kamarádek, které se zbaví svých partnerů a pak čelí nečekaným následkům, dostane publikum „dva v jednom“.

Navíc v atraktivním hereckém balení, kam spadá třeba Filip Blažek jako jediný přeživší z manželů pracujících v téže firmě či Bolek Polívka coby strejcovský brněnský policista, jenž vzdor posměchu pražských kolegů hledá za domnělou tragickou nehodou vražedný plán.

Chtělo by se říci rafinovaný plán, jenže v tom je právě háček. Seriálu chybí o maličko ostřejší stylizace, tedy buď více detektivního mystéria, nebo více bláznivé nadsázky. Jenže v povšechné vypravěčské rovině se muži projevují jako běžní protivní burani, což je na motivaci k trojnásobné vraždě málo, a ženy zase jako mondénní slípky, které pozdě zjišťují, co všechno nevěděly a nepředvídaly. Místo aby předstíraly žal a zametaly stopy, jedna si pouští k tělu nového nápadníka, druhá si libuje, že smí konečně doma dělat nepořádek, třetí se vrhne na seznamku a všechny dohromady předvádějí svůj bezedný šatník – pohledně, nutno uznat – veřejně u skleničky sektu. Ani když se pak na scéně vynoří vyděrač, taška s miliony či další zádrhele, mozky jim příliš nepracují, čímž nutně přicházejí o část sympatií.

Černé vdovy

55 %

Česko, 2019, 60 min

Režie: Radek Bajgar

Scénář: Radek Bajgar, Pavel Gotthard, Mirka Zlatníková a další

Hrají: Jitka Čvančarová, Jana Plodková, Lucia Siposová, Jan Hájek, Dana Batulková, Jiří Maryško, Martin Myšička, Marek Lambora, Pavla Beretová, Tereza Bílková, Bolek Polívka, Filip Blažek, Jan Vondráček, Radek Bajgar, Martin Stránský, Monika Zoubková a další

Kinobox: 57 %

V podobné pasti se octne Polívkův hrdina, na něhož uplatňují více půvabů než chytrosti. Navíc totiž dostal lacinou nálepku venkovana, který bloudí v metru a musí snášet až křiklavě neomalenou přezíravost náfuků z policejní centrály. Ovšem Polívka svou klamnou nezáludnost ve stylu poručíka Columba zvládá se zdrženlivým přehledem.

Ke cti slouží Černým vdovám stavba, na rozdíl od tradičních dlouhých prologů jde od výbušného začátku zpět k detailům a postavám. Také dialogy a některé situace – třeba s penězi od bankovek po mince – mají docela vtip; slabší už je linka s černými obchody v pozadí.

Ale hlavně v druhém dílu se ještě více než v prvním ukazuje, že by látce slušela větší odvaha k žánru crazy; jinak už amatéři zločinu nebaví. Zkrátka Černé vdovy se zdají být vděčné, ale nevyhraněné.