Početně ano. Třicet hraných děl a patnáct dokumentů, dohromady pětačtyřicet celovečerních novinek, které loni vstoupily do kin, činí z Česka filmařskou velmoc. Nicméně jen hrstka premiér stála za řeč a divákům za pozornost.
Ceny kritikyVečer uvádí Anna Geislerová, v přenosu ČT 2 od 21:00 předají trofeje hereckým kolegům Jana Štěpánková, Vladimír Javorský či Vojta Kotek. |
Zrodila se jedna mimořádná událost, historická detektivka Davida Ondříčka Ve stínu, na niž se navzdory tísnivému tématu z 50. let vypravilo bezmála dvě stě tisíc lidí.
Zrodila se jedna čistá radost, komedie Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka, která se opřela o fanoušky předchozího televizního seriálu z prostředí venkovského fotbalu; přišlo na ni čtyři sta tisíc diváků.
A zrodily se, alespoň podle nominací kritiků, tři objevy českého filmového roku. I když objevy s jistými otazníky, neboť dvě jména patří cizincům a třetí zase už dávno nespadá mezi začátečníky.
Objevy? Dejme tomu
Iveta Grófová je Slovenka, narodila se v Trenčíně, studovala v Bratislavě a její debut, sociální drama Až do města Aš, vznikl v slovensko-české koprodukci. Část kritiky ho opěvuje, ovšem fanoušci v internetovém hodnocení zas tak moc nadšení nejsou a diváci vyřkli ortel jednoznačný: do kin jich přišlo na stovku projekcí šestnáct set, v průměru šestnáct lidí v sále.
Originálnější příběh přinesl ve svém absolventském díle Příliš mladá noc slovinský posluchač pražské FAMU Olmo Omerzu; pronikl s ním dokonce na Berlinale a neméně slibně vypadá jeho chystaný Rodinný film, plánovaný v koprodukci s Francií, se Slovinskem, Chorvatskem a Slovenskem. Tedy příslib spíš pro Evropu.
A konečně David Vondráček sice natočil opravdu objevný dokument Láska v hrobě, ale rozhodně nejde o žádný blesk z čistého nebe; už dávno pracoval pro Febio i pro ČT a ceny sbíral i za své minulé práce, například za snímek Zabíjení po česku.
O průmyslu není řeč
Mimochodem dokumenty tvoří zvláštní kapitolu každoročních úvah, zda na filmová měřítka dosahují a jestli má vůbec cenu promítat je v kinech. Některé jistě, ale většině z nich by obrazovka úplně stačila. Bez kinodistribuce však nedosáhnou na podporu ze státního fondu kinematografie, takže končí v začarovaném kruhu, sice s nálepkou "pravého filmu", ale na okraji zájmu. Zatímco v televizi by je viděly i statisíce lidí, v kině třeba Tajemství podzemní továrny v Chebu našlo tisíc zájemců nebo Rok konopí dva tisíce.
Na druhé straně ty nejlepší dokumenty zalepují díry v chatrné hrané tvorbě, v níž zase přibývá snímků, které vznikají mimo profesionální půdu. Kina je však hrají, čili je podle pravidel musí vzít do úvahy i lidé rozhodující o cenách, od kritiků po členy filmové akademie udílející České lvy. Ale co si mají počít třeba s Příběhem z periférie, nadšeneckým klipem party kamarádů ze Slovácka, který za půl roku nasbíral 786 platících diváků? Nebo s účelovým pásmem školních povídek posluchačů FAMU Praho, má lásko, jehož návštěvnost činila 642 lidí? Což čistě jen pro názornost obnáší asi padesát tisíc korun na vstupném, takže o filmovém "průmyslu" se tu dá těžko mluvit; spíš o příštipkaření.
Hubené finále
Počet diváků samozřejmě nemůže sloužit jako ukazatel kvality, pouze dokládá, že filmoví kritici otráveným divákům často rozumějí. Proč mají jedni i druzí ztrácet čas už se třetím dílem Bastardů, vrcholnou směsí neumětelství, vulgarity a kuchyňského rasismu? Proč se mají zabývat lacinou mystifikací s hlučnou kampaní Můj vysvlečenej deník? A na druhou stranu, jak má kritik opakovaně zklamávané publikum přesvědčit, že třeba Don’t stop nebo Posel za vidění přece jen stojí? Marnost nad marnost; taky je nepřesvědčil.
Naštěstí kritika drží v každé kategorii jen po třech nominacích, na rozdíl od pěti v Českém lvu, o devíti oscarových adeptech v hlavní kategorii nemluvě. Z třicítky hraných filmů tak mimo objevu roku dostalo ve finále šanci jen sedm titulů: Ve stínu, Čtyři slunce, Okresní přebor, Odpad město smrt, Posel, Polski film, Vrásky z lásky. Z patnácti dokumentů pak Láska v hrobě, Dva nula, Soukromý vesmír.
Víc jich skutečně na cenu nemá. Spíše ještě méně.
