Jana Štěpánková řekla, že nic v Bohémě neodpovídá pravdě, ani rodinná atmosféra a slovník jejích rodičů. Souhlasíte s ní, vystihli třeba Vávrův jazyk?
Byl za mnou pan Pavel Batěk, který hraje režiséra Vávru, tak jsem mu řekla, že pan profesor nenosil baret, ten měl na jediné fotce s Hrubínem, když točil Romanci pro křídlovku. Co jsem mu víc mohla říci, když jsem viděla, jak je vážný, kdežto Vávra byl samý humor. Mandlová s Baarovou o něm říkaly, že má prašivé oči, což pro ně bylo velmi sexy. A jeho oči uměly vyjádřit jakoukoli emoci, proto herci pochopili, když jim vysvětloval, jak roli ztvárnit.
V Rozstřelu Jana Štěpánková zmínila i faktické chyby seriálu, třeba okolnosti odchodu své matky z Národního divadla. Týkaly se některé i Vávry?
Celé jeho jednání bylo pomýlené. Rozhodila mě i taková drobnost, kdy Vávra poplácá pana Štěpánka po tváři. Nikdy by se k sobě takhle nechovali, to byli noblesní a elegantní lidé. Některá fakta byla správná, ale jenom naznačená, navíc v jiných souvislostech, tím pádem nedávala smysl.
Jaký měl Otakar Vávra opravdu vztah s Milošem Havlem a Zdeňkem Štěpánkem?
Miloše Havla si vážil. Zdeňka Štěpánka miloval. Mimochodem Vávra nenatočil ani jeden německý film. Autoři sice neřekli, že to udělal, ale neřekli ani opak. A tak to bylo se vším. To je taková skrytá manipulace. Je úplná blbost, že by Goebbels mluvil o Vávrovi jako o talentovaném filmaři.
Fotogalerie |
Barrandovský historik Pavel Jiras kritizoval Bohému v Rozstřelu také za imitování hereckých legend. Co si myslíte vy?
Já hercům nic nevyčítám, naopak, dělali, co mohli. Plnili příkaz režiséra, ten měl zas scénář, který musel někdo schválit a dát na něj peníze. Herci za nic nemohou, navíc neměli režijní vedení. V záběrech, které jim nijak nepomohly, ve špatné světelné koncepci, otřesném mixu zvuku, kdy jim nebylo rozumět, protože pořád v prvním plánu hrála hudba a cinkaly skleničky, udělali, co bylo v jejich silách.
Bohéma se neměla dostat na obrazovky, říká historik:
Řada diváků i recenzentů se shodla, že hlavní problém Bohémy vzešel už ze zadání: ani fikce, ani dokument, nýbrž nepřehledný mix obojího. Jak se podle vás coby filmařky dalo tak zajímavé téma udělat pořádně?
Mohli čerpat z Vávrovy knížky Podivný život režiséra, jak to opravdu bylo. Ale to by potřebovalo jinou přípravu, postav tam bylo opravdu hodně, navíc i smyšlené. Scenáristka měla udržet jen fikci, ač si to taky neumím představit, a když se k davu postav přidala dokumentárně reportážní koncepce režie, vznikl nekonečný zmatek. Můžeme být rádi, že se v záběrech herci nesrazili.
Podle Jany Štěpánkové nevylučuje rodina možnost žaloby, hodláte se přidat?
Nebudu nikoho žalovat. Myslím, že náprava je na vedení ČT. Podle mě to producentské centrum nemělo bez řádné přípravy pustit do výroby. Vypadalo to, jako by v televizi zbyly nějaké peníze, a už se točilo. A těch peněz určitě nebylo málo, přesto výsledek působil chudě: to proto, že chyběla jasná idea, o čem se vlastně vypráví. Pak se vytvářejí scény, které nemají žádnou hodnotu.
Co můžete udělat pro to, aby si lidé pamatovali Vávru jinak než z Bohémy?
Mám to v plánu, jen co uvedu v březnu do kin dokument Nechte zpívat Mišíka. Chci založit Nadaci Otakara Vávry, muzeum, postarat se o digitalizaci jeho děl. A ukázat jeho přednášky pro FAMU, kde Vávra trvá na tom, že film je umění.
