RECENZE: Žasne bez Burtona i Carrolla, ale je to ještě vůbec Alenka?

Jímavý Johnny Depp coby smutný Kloboučník, zábavná Helena Bonham Carterová v roli Srdcové královny a zoufalý Čas čili Sacha Baron Cohen. Tři opory filmu Alenka v říši divů: Za zrcadlem, který se legendě vzdálil.

Kdo hledá jakoukoli slušnou podívanou pro rodinu s dětmi, může se docela slušně bavit. Ale komu jde o Alenku, kterou napsal Lewis Carroll, bude žasnout víc než sama hrdinka v říši divů.

Alenka v říši divů: Za zrcadlem

60 %

Režie: James Bobin

Hrají: Mia Wasikowska, Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Anne Hathaway, Sacha Baron Cohen

USA, 2016, 113 minut

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.2

Už první díl, který režíroval Tim Burton, udělal z původní holčičky slečnu na vdávání. Novinka Za zrcadlem zachovává i v režii Jamese Bobina burtonovský typ kouzel, ale knihou si scenáristka Linda Woolvertonová leda tak podložila stůl. Carrollovo Za zrcadlem a co tam Alenka našla se drží hlavně půdorysu šachové hry, kdežto filmová verze pošle Miu Wasikowskou v realitě mezi piráty či do blázince, v pohádce ji nechá cestovat napříč časem, a kde v knize dívka procitala ze sna, vstupuje její filmová sestra do světa mužů jako nositelka emancipace.

Zkrátka je to úplně jiná historka, s legendou ji spojují jen klíčové postavy, které dostaly povinnou výbavu disneyovek, heslo „Rodina nade vše“. Kloboučník bez ní chřadne – což dělá Depp něžně a bez pitvoření, královské sestry se k ní vracejí, i sama Alenka objeví její cenu.

Na druhou stranu lze pochopit, proč film buduje hlavní zápletku na hře s časem. V podobě obřího mechanismu hodinových strojků poskytuje každé fantasy vděčné kulisy, trikově zvládnuté a výtvarně fascinující, třebaže tu nevykazují tak osobitý dar poetické fantazie, jaký dostaly od Martina Scorseseho ve filmu Hugo a jeho velký objev.

Vítězství efektů nad slovem

Přesnou logiku uvnitř bláznivé pocty nesmyslu si vychutnávají hlavně Depp s Cohenem, ostatní postavy se chovají spíše jako v dobrodružném seriálu, k němuž struktura vyprávění inklinuje. V seriálu solidně natočeném, ale bez rukopisu a bez závazků ke klasice: Alenka coby akční hrdinka šplhající v lanoví korábu dá jasně najevo, že si tvůrci v Carrollově světě dělají, co je napadne. A finále, jež v závodu o čas nechává celou říši takříkajíc zkamenět, je už čistou ukázkou vítězství digitálních efektů nad silou slova.

Scenáristka obou dílů Alenky napsala i Zlobu – Královnu černé magie, jejíž druhý díl též chystá. Podoba je nasnadě: obě pohádky jsou ve svém žánru lehce nadprůměrné, ovšem střižené podle jednotné šablony. Platí tedy, že divák toužící po pravé Alence, holčičce putující originální krajinou vlastní představivosti, půjde s hodnocením silně dolů, i kdyby jeho děti nad každou salvou z pirátského děla jásaly.