V jakém období vás pandemie zastihla? Co právě děláte?
V lednu jsem si to zkusmo počítal a od loňského jara jsem škrtl zhruba sto třicet pět představení. Což je číslo, jaké bych si vůbec nedokázal představit, protože já předtím nikdy nezrušil ani jedno. I když jsem měl třeba těžkou chřipku, vysoké horečky, přemlouvali mě v divadle, že mě přivezou a odvezou, hlavně aby se představení nerušilo.
A tak jsem hrál, znají to i mnozí mí kolegové, hrajete prostě za všech okolností, s různými zdravotními omezeními. A najednou se všechno zavře. Myslím, že je to kruté i pro samotné diváky, kteří jsou zvyklí chodit do divadel a do kin. My jsme kulturní národ a kultura teď, stejně jako školství, dostává těžce na frak. Ale s režisérem Olmem Omerzu jsme natočili, doufám, vynikající film, který zatím nemá oficiální název, a čekají mě ještě film Jana Prušinovského a televizní seriál.
Kvůli uniformě jsem odmítnul režiséra Kachyňu.
