Jak vznikl nápad poskládat rodinu Šebků?
Vlastně vznikl už před pár lety, ale nikdy jsme si na to netroufli. Kolikrát mě při sledování Pelíšků napadlo: Jak asi dnes vypadá Michal, který se trávil v troubě? Nebo Uzlinka, která dostala k Vánocům kuši? Letos jsme si řekli, že by mohli být všichni přece jen trochu méně vytížení – a vyšlo to.
Nechtěli jste přizvat více filmových sousedů?
Zas tak troufalí jsme nebyli (směje se). My upřímně považujeme skoro za zázrak, že se v téhle době v jeden den a jednu hodinu sjela celá rodina Šebků. Takže přidávat k nim další už jsme ani nepokoušeli. Ale děkuju za tip, třeba to zkusíme za rok.
Kdo vám jako první zvedl telefon a jak reagoval?
Šli jsme trochu proti duchu filmu a nezačali u majora Šebka, tedy hlavy rodiny, ale u krku, který tou hlavou ohýbá – paní Šebkové, Simony Stašové. Zalíbilo se jí to hned. Bylo to pro ni něco nového, ne klasický rozhovor, kterých už dala stovky. Dokonce se hned jala iniciativy a začala vymýšlet různé maličkosti – sama chtěla, aby focení dopadlo co nejlépe.
Jaké maličkosti?
Třeba oblečení. Měli jsme v plánu, že bychom Miroslava Donutila oblékli do saka. Na to hned řekla: „Ale doma by Mirek v saku nikdy nechodil, svetr bude lepší!“ Každopádně se souhlasem Simony Stašové v zádech jsme hned oslovili ostatní členy rodiny.
Všichni byli pro nebo to bylo velké přemlouvání?
Souhlasili všichni, ale nebyly to čtyři krátké telefonáty, to zase ne. Jakmile jsme měli souhlas dvojice Stašová-Donutil, říkali jsme si v nadsázce, že děti už přece musí poslechnout. A jak jsme se postupně blížili k tomu, že máme společný termín, místo, fotografku, čili jak jsme se dál a dál posouvali od toho zprvu bláznivého nápadu, zvedala se mezi zúčastněnými taková mexická vlna nadšení. Všichni se těšili. A třeba Michael Beran, tedy Michal Šebek, si kvůli focení vzal dokonce dovolenou. Není totiž z Prahy a celá akce mu i s cestou zabrala celý den.
Raději se podívám na Lásku nebeskou, říká Michal Šebek z Pelíšků |
Opravdu šlo o setkání až po 21 letech?Ano. Michal dnes pracuje v brněnském studiu České televize, takže třeba s Miroslavem Donutilem se v uplynulých letech několikrát setkali. Stejně jako dámy spolu kdysi hrály v divadle. Ale takto v plné sestavě to bylo opravdu poprvé od natáčení.
Jaká atmosféra panovala při focení?
Skvělá, po pár vteřinách bylo vidět, jak na sebe Simona Stašová s Miroslavem Donutilem slyší. A jejich filmové děti se rychle přidaly. Zajímavý byl příjezd Silvie Koblížkové, tedy Uzlinky. Zdvořile pozdravila svoji filmovou maminku, která hned přátelsky reagovala: „Ale vždyť si přece tykáme!“
Martin Moravec, vedoucí magazínů MF DNES
Zazněla při focení některá ze známých filmových hlášek?
Několik. Ostatně jsme měli připraveny i patřičné rekvizity. Prskavky, upečené kuře a samozřejmě i plastové skleničky! Takže logicky zaznělo: „Jakou silou? Vší silou.“ Nutno říct, že králem zábavy byl Miroslav Donutil, ten si dodnes pamatuje všechny hlášky slovo od slova. Když je citoval, bylo to přesně tónem, jakým mluvil ve filmu. Jako by majora Šebka hrál včera. A nezůstalo jen u Pelíšků.
Jak to myslíte?
Ve vteřině byl schopný přejít do šišlání, jaké používal ve filmu Černí baroni. A v další vteřině už mluvil jako Havel, Klaus, Zeman… Je to opravdu Pan Herec.
Jak těžké bylo vymyslet výslednou fotku, která je tou titulní?
Poskládat čtyři lidi na titulní stranu není niky snadné. Ono se to nezdá, ale třeba jen pohlídat, aby se všichni čtyři ve stejnou chvíli usmáli… Naštěstí byli ve skvělých rukou fotografky Lenky Hatašové a produkční Báry Komersové. Takže z výsledku máme všichni radost.
Co dalšího ve čtvrtečním magazínu čtenáři najdou?
Třeba televizní program na svátky. Toto je klasicky naše největší vydání v roce, takže jsme ho připravovali několik týdnů. Pyšný jsem třeba i na náš vlastní rozhovor s famózním hercem Davidem Suchetem, kterého diváci znají jako Hercula Poirota. No a taky nám v tomto vydání začíná velký seriál o hercích, kteří ztvárnili krále ve slavných českých pohádkách. První na řadě je Jan Werich.
Jaká filmová rodina bude na titulní straně za rok?
Něco určitě vymyslíme. Ale ještě si to necháme pro sebe – znáte to, konkurence nikdy nespí. A hlavně, vždyť ještě neskončily ani letošní Vánoce! Já třeba ještě nemám ani dárky! (směje se)
