První Dark Souls patřila k nejvýraznějším a nejdůležitějším hrám minulé konzolové generace. Není proto divu, že se titul letos dočkal oživení v podobě remasteru. Nutno dodat, že jen málokterá hra si ho zasloužila víc. Originál z roku 2011 sice sklidil zasloužený úspěch, nad jeho technickými problémy však mnozí fanoušci nechápavě kroutili hlavou. PC verze byla vyloženě obludná a zákeřný framerate hry dělal už tak obtížnou hru ještě těžší. Vrcholem tohoto typu trýznění se stala nechvalně proslulá lokace Blighttown.
PC hráče nakonec částečně uspokojil neoficiální mód DSFix, ale až letošní remaster od expertů ze studia Virtuos ukončil všechny lapálie jednou provždy. Majitelé aktuálních konzolí a osobních počítačů díky tomu konečně mohou hrát celou hru ve víceméně plynulých 60 snímcích za sekundu, s vylepšenými detaily, multiplayerem a drobnými úpravami v hratelnosti kultovního titulu.
Dark Souls: Remastered (Switch)
Vydání verze pro Nintendo Switch se oproti ostatním zpozdilo, bylo to však ku prospěchu věci. Vlastníci přenosné konzole dostali hru, která sice běží pouze ve 30 snímcích za sekundu, hraje se však krásně plynule a graficky originál výrazně překonává.
Optimalizovaný kompromis
Hraní remasterovaných Dark Souls na Nintendu Switch mě velmi příjemně překvapilo. Popravdě řečeno, čekal jsem hru, která bude mít graficky blíže spíše k původní verzi a snímkování bude tentokrát sice o něco lepší, žádná sláva to ale nebude. Vývojáři ze studia Virtuos mě naštěstí vyvedli z omylu.
Dark Souls se na Switchi kupodivu mnohem více podobá aktuálním verzím pro ostatní platformy, a přestože snížení z 60 fps na 30 fps je rozhodně znát, stabilita snímkování je velmi dobrá. Jak v přenosném režimu, kdy hrajete v rozlišení 720p, tak při hraní na velké obrazovce v 1080p nějaké to škubnutí či zpomalení sice občas zaznamenáte, jde ovšem o tak výjimečné případy, že téměř nestojí za řeč.
Dark Souls na Switchi navíc vypadají překvapivě k světu, a to především v televizním módu. Za zmínku stojí hlavně vylepšené textury prostředí a detaily na brnění. První Dark Souls mám neodmyslitelně spjaté s krásnou hrou světla a všemožných odlesků na rytířské zbroji hlavní postavy. Čekal jsem v tomto ohledu nějaké kompromisy, ale kdepak. Hra si díky těmto věcem zachovává magickou atmosféru a specifický nádech tajemna.
Dark Souls: Remastered (Switch)
Oproti verzím pro PC, PlayStation 4 a Xbox One nepoužívá verze pro Switch vylepšené efekty mlhy a ohně a v zobrazení těchto dvou prvků se hra více blíží originálnímu pojetí. Nutno podotknout, že zrovna tyto dvě věci některým citlivějším fanouškům v remasterovaných verzích vadily. Největším rozdílem je tedy nižší framerate, který je sice znát, ale jak již bylo řečeno, je alespoň stabilní.
Zvuk a ovládání
Úplná výhra to ale není. Při hraní mi nejvíce vadila kvalita zvuku, která speciálně ve hře s podtitulem Remastered působí dost nepatřičně. Pravdou je, že Dark Souls na Switchi vypadá překvapivě dobře, ale zní znatelně hůř.
Z hlediska hratelnosti tu najdete samozřejmě ta samá dílčí vylepšení, které se objevily u verzí pro moderní konzole a PC. Tak například konzumovatelné předměty jako duše nemusíte spotřebovávat po jednom, ale všechny lze zhltnout pěkně najednou. Covenanty můžete měnit u jednotlivých ohnišť bez toho, že byste se museli vracet k dotyčným postavám. Také na Switchi lze hrát až v šesti lidech, zatímco v originálu jste byli v partě maximálně po čtyřech.
Dark Souls: Remastered (Switch)
Gesta můžete na konzoli od Nintenda provádět buď klasickým způsobem, nebo pomocí pohybu s Joycony. Ty mimochodem nejsou na hraní Dark Souls úplně optimální. Hrál jsem jak s oběma ovladači drženými v rukou zvlášť, s dvojicí zasunutou v joypadovském držáku a samozřejmě jsem testoval i hraní v handheldovém režimu. Nintendovský Pro ovladač příbuzný tomu xboxovému nebo playstationovému Dual Shocku je pro hraní Dark Souls samozřejmě vhodnější, přesto Joycony nepředstavují větší problém a zvyknout se na ně dá poměrně rychle.
Malou poznámku si zaslouží i nezvyk, jakým je používání dolního tlačítka B pro potvrzení a pravého A pro zrušení akce. Na ostatních konzolích je to standardní schéma, ale na Switchi mě takové uspořádání vyvedlo z rovnováhy – přestože jsem Dark Souls v minulosti hrál jak na PC, tak na konzoli.
Dark Souls: Remastered (Switch)
Největším problémem bylo úvodní pojmenování vaší postavy, kdy hra vyvolá na obrazovce klávesnici, čímž se schéma otočí a začne používat obrácenou nintendovskou logiku. V praxi se hra nicméně ovládá úplně stejně jako na ostatních ovladačích a systémech, kdyby to však nějakému nintendovskému puristovi přece jen vadilo, aktuální verze vám dovolí jednotlivá tlačítka namapovat podle libosti.
Celkově šlape Dark Souls na Switchi velmi dobře. Zaznamenal jsem, že si někteří hráči stěžují na přílišnou podobnost aktuální verze s originálem. Jenže z toho důvodu má hra ve svém podtitulu slovo remaster a ne remake. Navíc Dark Souls patří k těm titulům, s nimiž si není radno z hlediska hratelnosti nebo vizuálu příliš zahrávat. Osobně patřím k té skupině příznivců, která hru miluje takovou, jaká je. Příkladem budiž bláznivá ragdoll fyzika padlých nepřátel, která do smrtelně vážné hry přináší vtipné odlehčení.
Dark Souls: Remastered (Switch)
Až na sníženou kvalitu zvuku tu odvedlo studio Virtuos skvělou práci. Výsledek je věrný originálu, s posvátnou úctou ho však vylepšuje tam, kde je to potřeba. Není to nejlepší verze na trhu, ale možnost vzít si jí s sebou na cesty pohodlně překryje její nedostatky.
