RECENZE: Below je atmosférický sestup do temnoty, připravte se zemřít

aktualizováno 
Tajemný ostrov skrývá rozsáhlou jeskyni, jejíž hlubiny obývají věci mimo naše chápání. Pokud se přesto rozhodnete vstoupit, připravte se zemřít.
80

Below

Platforma: PC, XboxOne
Výrobce: Capybara Games

  • Neustálé překvapování
  • Chytlavá hratelnost
  • Stylový vizuál
  • Dokonalý soundtrack
  • Nezapomenutelná atmosféra
  • Relativně krutá obtížnost
  • Technické chyby

Herní karta

Below byla původně oznámená jako jedna z prvních her pro Xbox One, takže se na ni čekalo dobrých pět let. A podle slov autorů se na ní začalo pracovat ještě o několik let předtím. Jelikož mezitím vydali jiné úspěšné hry, nemuseli  tak spěchat a mohli si dovolit ji dlouhodobě ladit a vylepšovat. Na výsledku je to rozhodně poznat: málokdy narazíte na hru tak cílevědomou a vypilovanou k dosažení jejího specifického záměru. V tomto případě jde o maximální zážitek ze sestupu do nebezpečné jeskyně, plné „kosmického“ hororu.

Below

Below

Autoři sami jako inspiraci uvádějí hry typu Shadow of Colossus nebo Journey, ze kterých Below rozhodně pobrala odvážnou estetiku melancholické pustiny a téma blízkého setkání se smrtícím tajemnem. 

Při samotném hraní jsem si ale mnohem častěji zavzpomínal na Diablo 1 (postupný sestup na stále hlubší, temnější a nebezpečnější patra smrtícího labyrintu), Dark Souls 1 (např. sbírání „duší“ a jejich ztráta při smrti, ale hlavně geniální propojenost otevřeného světa zkratkami, které často představují ten nejdůležitější postup ve hře) nebo dokonce Silent Hill 1 (hudba, někteří nepřátelé a celková atmosféra „lovecraftovského“ hororu, stavějícího na totální cizosti a neuchopitelnosti smrtícího nebezpečí z hlubin).

Below

Below

To jsou všechno docela silná slova, ale přesně tak jsem to při svém prvním, čtyřicetihodinovém průchodu hrou cítil. Jelikož jsem velký fanoušek výše zmíněných her a témat, Below mi sedla jako již dlouho žádná hra a dokud jsem nesestoupil na samotné dno jeskyně, nedokázal jsem se od ní odtrhnout (samozřejmě jsem ale každý den počkal na západ slunce, protože hrát Below jinak než sám, se sluchátky a potmě by byl docela hřích).

Below sice neobsahuje žádné dialogy, ale ani je nepotřebuje. Kontext je zřejmý: ošlehaný dobrodruh lehce vikinského typu se ve své loďce doplaví na ostrov, založí první ohniště/tábor na povrchu a vydá se hledat artefakty roztroušené po ostrově. Jedním z nich je magická lampa, která poskytuje velice speciální druh světla (fanoušci Lovecrafta si mohou představit „barvu z vesmíru“). 

Po nashromáždění nějakých těch zásob rybolovem a lovem, naplnění lahví pitnou vodou a výrobě extra loučí se pak hrdina vydává do prvního patra jeskyně, která místy vypadá jako přírodní, ale jinde ji formují zcela očividně opracované pilíře a brány. A v její tmě se rojí podivné „kouřové“ bytosti.

Below

Below

Below

Below

Below vám spolehlivě nažene husí kůži svou atmosférou, ale také smrtící povahou hratelnosti. Je to totiž rogue-like typ hry, takže pokud zemřete, jste mrtví. A začínáte od začátku s novým dobrodruhem. To samozřejmě přidává na váze každému vašemu kroku a nejednou se přistihnete, že kvůli nelítostným nepřátelům, rafinovaným pastím a survival elementům (hlad, žízeň, tma, zima, to všechno musíte aktivně odvracet) máte srdce v krku a zoufale vyhlížíte další vhodné místo pro založení nového tábora (většinou na chodbách nebo schodištích mezi jednotlivými patry, ale když se poštěstí, můžete najít i tajnou kapsu přímo v jeskyni).

Jelikož některé pasti vás dokážou zabít jednou ranou, některým hráčům přijde hra až příliš těžká a nelítostná. Osobně jsem ale dokázal celou hru projít pouze s deseti smrtmi a podobně jako v Dark Souls, pokud hrajete opatrně, každou past máte šanci včas uvidět a každé riziko včas eliminovat (např. silné protivníky můžete prostě vyhodit do vzduchu výbušným šípem, aniž byste si je pustili k tělu). 

Když už zemřete, máte navíc jednu šanci najít tělo předchozího dobrodruha jeho nástupcem a všechny sesbírané věci z mrtvoly vzít. Je to samozřejmě o to těžší, že nemáte onu tajemnou lampu, která je naprosto nezbytná pro sestup na hlubší patra (kromě jiného odemyká některé brány).

Below

Below

Below

Below

Navzdory záměrnému zobrazení hry z velké výšky (abyste si připadali ještě více ztracení v rozsáhlém labyrintu) je hra překvapivě přehledná a na vypilovaném ovládání i bojovém systému je poznat, že je tvůrci dlouhé roky ladili. Hratelnost samotná je tak dokonale zábavná, ale co mě hlavně u hry drželo, to byla touha odhalit další tajemství, sestoupit o další patro hlouběji. Vystřídáte totiž několik biomů a několik různých rozpadlých civilizací, které toto místo kdysi uctívaly nebo se ho snažily zapečetit. Postupně také odhalíte, co je zač ona tajemná síla v jeho nitru.

Fotogalerie

Když si tedy odmyslím případné problémy s obtížností pro některé hráče, mohl bych kritizovat snad jen problémy s plynulostí v jedné konkrétní lokaci (vzpomínáte na Blightown?) a hrstku crashů. Ty naštěstí nejsou zdaleka takový problém, jak si možná myslíte, protože se hra se vším všudy automaticky ukládá zhruba jednou za minutu. 

Mimochodem, hra je „zdarma“ pro majitele Xbox Passu, který lze vyzkoušet zadarmo nebo v aktuální akci za 20 Kč. Na závěr musím ještě jednou vyzvednout hudbu: navzdory tvrdé konkurenci je to nejlepší soundtrack, který jsem ve hrách za poslední roky slyšel a lze ho velmi snadno poslouchat i sám o sobě. 

Ačkoliv můj sestup do hlubin skončil a sesbíral jsem při něm úplně všechny tajné zbraně i vylepšení, po hratelnosti a atmosféře hry se mi vyloženě stýská a jakmile skončím několikátý průchod konkurenčním Darkest Dungeonem, rozhodně se do Below vrátím.

 

Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

69 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 30 čtenářů

Nejčtenější

Našel na půdě 35 let starý Apple II, zapnul ho a dohrál uloženou hru

Spoustu let ležel na půdě, po zapnutí funguje „jako zamlada“.

Newyorský učitel našel u rodičů na půdě starý počítač Apple II. Zkusil ho zapnout a překvapivě mohl pokračovat ve hře,...

Nastává herní svátek, vychází rovnou několik netrpělivě očekávaných pecek

Anthem

Herní průmysl dnes zažívá jedno z nejbohatších období roku, protože vychází rovnou několik titulů, na které jsme se již...

Fanoušek cestoval přes půl Evropy, aby se podíval na skutečný hrad z CS:GO

Google Maps

Youtuber známý jako 3kliksphilip se vydal z Anglie až do malé vesničky Predjama na jihozápadě Slovinska, jen aby se...

RECENZE: Třetí přídavek pro český Kingdom Come je zatím ten nejlepší

Kingdom Come: Deliverance - Band of Bastards DLC

Přídavek Band of Bastards pro Kingdom Come: Deliverance láká na těžké souboje a lineární hratelnost. Sice nám v něm...

Hráči to často mají těžší než klasičtí sportovci, říká majitel týmu eSuba

Majitel eSuby Ladislav Dyntar

V rozhodujících momentech je nutné spolehnout se na sto procent na své tělo, jakékoliv zaváhání vás může stát hru, říká...

Další z rubriky

RECENZE: World of Warplanes se snaží navázat na tankový úspěch

World of Warplanes

Podaří se zopakovat zásah do černého i podruhé, kdy tanky z World of Tanks nahrazují letadla? Zatím to není jisté.

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Najdete na iDNES.cz