Mark Turmell zanechal v herním průmyslu hlubokou stopu. Kromě sedmnácti let strávených v legendární společnosti Midway pracoval i pro giganty jako jsou Electronic Arts anebo Zynga. A to prý dokonce ještě odmítl pracovní nabídku od samotného Billa Gatese.
Mark Turmell se vývoji her věnoval po většinu své bohaté kariéry.
Jeho jméno najdete pod mnoha hrami, tou nejúspěšnější z jeho bohatého portfolia je ale bez debaty NBA Jam z roku 1994. Vzhledem ke svému tématu a tehdejší nedostupnosti herních automatů není u nás tento stylizovaný basketbal příliš známý, v USA jde ale o obrovský hit, který jen ve čtvrťácích vydělal přes 2 miliardy dolarů.
Nechybělo přitom mnoho a vůbec nevznikl. Organizaci NBA se totiž vůbec nelíbilo spojení jejího prestižního jména s arkádovými hernami, kolem kterých se ve velkých městech s oblibou srocovaly podivné existence. Poté, co zástupci NBA prvotní návrh hry zamítli, nechal Turmell natočit video, ve kterém více než samotnou hru prezentoval herny jakožto optimistická místa vhodná pro celé rodiny.
Po digitalizaci neznámých sportovců jim grafici odřízli hlavu a nahradili ji známými obličeji.
NBA Jam je jedním z prvních titulů, které se mohly pyšnit digitalizovanou grafikou, což byl v té době výstřelek moderní technologie. Využívalo se při ní skutečných sportovců, jejichž pohyb byl složitě převáděn do počítačové podoby. Na místo známých celebrit, jak je dnes zvykem, ovšem tehdy vývojáři své modely prostě jen posbírali na veřejných městských hřištích. Digitalizovaným postavám pak uřezali hlavy, a nahradili obličeji skutečných sportovců. Mezi nimiž mimochodem nebyl legendární Michael Jordan, který si v té době už práva na své jméno spravoval sám a tvůrci by za něj museli platit extra.
Po fenomenálním úspěchu NBA Jam ale Jordan svůj názor změnil a spolu s Garry Paytonem dokonce sám poprosil tvůrce, aby jej do hry dodatečně dodělali. Verze s těmito dvěma hráči je však velice vzácná a existuje jen několik málo exemplářů. Pokud jsou zkazky pravdivé, dva automaty patřily slavnému Shaquillu O’Nealovi, který si je prý nechal s sebou vozit na zápasové tour, aby mohl trávit volný čas pařením se spoluhráči.
 |
Ještě zajímavější informací je z dnešního hlediska fakt, že hra byla už od výroby „cinknutá“. Turmell, jakožto veliký fanoušek týmu Detroit Pistons, nemohl přenést přes srdce úspěchy rivalského a v té době daleko oblíbenějšího Chicaga Bulls. Do hry proto nechal připsat speciální kód, který „Býkům“ znemožnil ve vyrovnaných zápasech skórovat v posledních sekundách zápasu. Není to samozřejmě nic, co by dalo neschopným hráčům nějakou zásadní výhodu, ale kolik zápasů v této vynikající hře kvůli Turmellovu „vtípku“ dopadlo jinak, než mělo, se už dnes nikdy nedozvíme.
