Jediným českým zástupcem byl Marek Hora z pražské restaurace Yamato (jak otevírala, čtěte zde). „Bez sponzorů v tomto mistrovství v podstatě nemáte šanci, protože se vlastně nemáte jak připravit. Nedělá se tam sushi, jak ho známe u nás. Při soutěži se používají tradiční ryby, které se vyskytují jen v oblasti Japonska, třeba mořský úhoř anago, malé ryby kohada nebo mušle akagai. Problém je v tom, že v Evropě se tyto suroviny velmi špatně shánějí, takže nemůžete ani natrénovat filetování a práci s nimi. Pak improvizujete až na místě,“ vysvětluje.
V tom mají výhodu kuchaři, kteří mají tak silné sponzory, že si mohou dovolit přijet třeba o čtrnáct dnů dříve a trénovat, lepší dostupnost surovin je v asijských zemích nebo Americe. Takoví závodníci na mistrovství trénují i čtyři měsíce.
„To byl třeba případ současného vítěze Vladimíra Paka, jemuž sponzoři zaplatili týdenní pobyt předem, hromadu ryb, na hotelovém pokoji si udělali kuchyň a týden tam trénoval,“ prozrazuje Hora zákulisí soutěže.
Na mistrovství existují dvě cesty. Buď si vás pořadatelé sami vyberou, anebo se přihlásíte. Letos takových lidí bylo asi 150 a z toho si v Tokiu vybrali 30 soutěžících. Během dvou dnů museli nejen vařit, ale zároveň sledovali i techniku přípravy.
„Byl jsem tam už potřetí a myslím, že přenechám místo mladším. Vzal jsem tam proto mladého šikovného kolegu od nás z restaurace Richarda Tomáše, ať si to tam obhlídne, a věřím, že za pár let by mohl být tím, kdo tuto soutěž možná i vyhraje,“ věří.
