Pohlreich ukázal, že lze dělat pravou japonskou kuchyni i na Vinohradech

Kuchař Zdeněk Pohlreich se během své show Ano, šéfe! potýkal s tím, že během svých návštěv narážel na pokusy o cizozemskou kuchyni tam, kde by ji vůbec nikdo nečekal. A podle toho to většinou dopadlo. Pokrmy byly jenom málokdy podobné tomu, jak by to mělo skutečně chutnat. K podobným případům se vrátil v poslední epizodě vzpomínkového pořadu Jak to bylo, šéfe?

Aby ukázal, že to jde i mimo původní region, musel však navštívit japonskou restauraci Yamato na pražských Vinohradech, ve které vládne pevnou rukou Marek Hora. Člověk, který je velmistrem japonské kuchyně.

Ne jenom tak ledajaký kuchař, který si „načetl“ recepty ze sociálních sítí, ale který se v Japonsku „vyučil“ a jehož cílem je, aby jeho kuchyně byla skutečně autentická. Kdo chce ochutnat jídlo tak, jak skutečně chutná jako od japonského kuchaře, neměl by s návštěvou otálet.

Pohlreich při natáčení nijak nezakrývá, že se s Markem znají. Ostatně v malém českém rybníčku ani není možné, aby se podobně výrazné osobnosti neznaly. Svou práci znají a vzájemně se respektují. Pohlreich se zúčastnil i otevření této restaurace v roce 2014.

A Hora si svoji pověst zasloužil i svou výraznou účastí na japonském mistrovství světa v přípravě sushi, kde v celosvětové konkurenci získal druhé místo.

Ve třetí epizodě Jak to bylo, šéfe? jste mohli sledovat nejen souhru obou kuchařských mistrů, ale zároveň i vzpomínky z natáčení minulé show. A zdá se, že Hora měl čas občas se podívat.

S mrknutím oka nadhodil Pohlreichovi otázku, zda do tempury budou dávat sýr s narážkou na Pohlreichovu posedlost přemírou používání sýra v jakémkoliv pokrmu. Ostatně mezi jeho zlidovělými hláškami lze vybrat spoustu příkladů. Z těch slušných třeba: Co by vařili český kuchaři, kdyby do toho jídla nemohli dát sýr?

Takového gastroporna se však u Hory divák nedočká. Převládá tu čirá radost z čistého a autentického vaření, i když pro nás pořád trochu exotického. Ale když se díváte kuchaři pod ruce, uvidíte, že japonská kuchyně není v principech zase tak odlišná. Prostě se jen používají trochu jiné suroviny, ale jinak není zase tak složitá.

Pro kuchyňské experimentátory, kteří se jiné kuchyně nezaleknou, to máme kompletní recept na smaženou tempuru. Protože smažená jídla mají rádi nejen Češi, ale i Japonci.

Tempura moriawase

Hotová tempusa

Suroviny:

• 8 ks krevet blacktiger
• 200 g lilku
• 8 ks hub shiitake
• 1 ks zelená papriky
• 120 g cukety
• 2k s Eryngy - hlívy královské
• 300 g těstíčka na tempuru
• 200 ml ledové vody
• Led dle potřeby
• 2 litry řepkového oleje na smažení

Omáčka Tentsuyu:

• 400 ml vývaru dashi
• 100 ml mirinu
• 100 ml sójové omáčky
• 120 g nastrouhané bílé ředkve
• 10 g nastrouhaného zázvoru

Postup:

Krevety vystřívkujeme, očistíme, lehce nakrojíme, vyrovnáme, aby se při smažení nekroutily. Zeleninu nakrájíme do požadovaných tvarů, houbičky shiitake ozdobně vyřežeme.

V ledové vodě rozmícháme mouku na tempuru, aby po namáčení jednotlivých částí zůstávalo těstíčko na surovině. Smažíme ve wokové pánvi při teplotě 180 °C přibližně 2–3 minuty, necháme okapat na sítku a naskládáme na talíř, nebo košíček.

Omáčku tentsuyu připravíme ze základního vývaru dashi, do kterého přidáme sójovou omáčku a tekuté ochucovadlo mirin. Vše svaříme.

Bílou ředkev nastrouháme na jemném struhadle a důkladně propláchneme studenou vodou. Přebytečnou vodu vymačkáme.

Zázvor nastrouháme na jemném struhadle. Z ředkve a zázvoru uděláme malé kužele, které si následně promícháme v omáčce tentsuyu. Kousky osmažené zeleniny a krevet si namáčíme v omáčce.