Prepperské hnutí se často zjednodušuje jako pohled na pár bláznů, kteří si doma ve sklepě „syslí“ zásoby jídla pro případ ohrožení. Jenže jejich záměr je daleko širší. „My se snažíme o návrat podstaty družstevnictví, které stálo na soběstačnosti skupiny lidí, kteří společně musí žít. Když budu chtít přežít, musím být ve společnosti lidí, kde jeden člověk bude umět opravit stroje, třeba agregát na výrobu elektřiny, druhý by měl péct chleba a umlít mouku, třetí léčit, čtvrtý by se měl vyznat v zemědělství,“ vysvětluje jeden z prepperů, který si říká Taťka Prepper nebo také Saladín.
Jméno nechce prozradit. Preppeři jsou totiž všude kolem nás, jen nechtějí být poznáni. Kdyby se něco stalo, lze předpokládat vznik rabujících skupin. Výhodu bude mít ten, kdo bude mít dost zásob, které však dokáže ubránit. Mnoho prepperů tak najdete mezi fanoušky zbraní.
Kdo jsou preppeřiPrepperské hnutí vzniklo v Americe. Jedná se o lidi, kteří žijí normální životy a přitom přemýšlejí o tom, že svět nemusí být vždy jen bezpečné a příjemné místo pro život. Sem-tam nějaké tornádo či hurikán jim dají za pravdu. |
Většina prepperů se nezná ani mezi sebou. Mají svá diskusní fóra, kde si sdělují poznatky k praktickým věcem od zásad prepperství až po pěstování obilí. Probírá se, jak připravit manželku na to, že je třeba začít žít trochu jinak, jak si postupně „proklepávat“ spoludiskutující tak, aby se mohli jednou i fyzicky poznat a mohli spolu žít v komunitě.
Cílem je totiž postupně a nenápadně koupit pozemek, na kterém by v případě rozpadu světa, jak ho dnes známe, mohlo žít dostatek soběstačných rodin. Uživit by je měla jejich společná půda a díky spolupráci by tak měli přežít špatné časy. Jako když se v devatenáctém století začala tvořit družstva sedláků. „Nejvíc mě zlobí Bismarckův sociální systém, který zavedl penze a tím rozbil tradiční třígenerační rodinné soužití, které bylo pro fungování a soběstačnost velmi podstatné. V podstatě úplně rozklížil společnost,“ stěžuje si prepper.
Na co se ptát
Určitě je dobré mít v zásobě havarijní plán, který by měl řešit tyto situace:
- co udělám, když nepůjde elektřina
- kde vezmu vodu
- kde vezmu jídlo
- jak zatopím, abych neumrznul
- kam budu chodit vyprazdňovat svoje střeva
- kolik ujdu kilometrů, když se vydám s rodinou na cestu
- vím, kam dojdu? Vědí to i ti, ke kterým dojdu? Počítají se mnou?
Je potřeba se také trochu připravit na skromnější výživu. Inspiraci si můžete vzít například z prvoválečné německé kuchařky, kde se nepočítá se stravováním jako v hotelu. Úsporné recepty nejsou vynálezem televize Nova, byly tady vždy v případě ohrožení.
Málokdo si uvědomuje, jak moc jsme dnes závislí na elektřině. Řešení částečně nabízí fotovoltaika, je možné si zkonstruovat takzvaný ostrovní systém, kde pak můžete používat nízkonapěťové systémy. Je lepší sázet na napětí 48 V než 12 V, protože pak můžete mít instalované kabely o menším průřezu (i když stále větším než při 230 V), kterými netečou tak vysoké proudy jako při použití 12voltové soustavy. Pochopitelně se počítá se základním zajištěním životních potřeb a používají se spotřebiče s minimální spotřebou. Když už se potřebuje použít například točivý stroj s velkým výkonem, musí se pustit agregát. Některé návrhy řešení najdete například na stránkách Preppers.cz.
Také se můžete naučit, jak se dřív vyrábělo mýdlo, jak lisovat olej, jak konzervovat akumulátory do baterky na svícení, jak vyrobit tinktury z hub a bylin na léčení ran.
Začněte postupně
Pokud dospějete k rozhodnutí, že byste chtěli vystoupit ze současného spotřebního koloběhu, nesnažtě se hned zcela odříznout od okolní společnosti. Zkuste nejdřív promyslet, co byste dělali například v situaci, kdyby nešla elektřina po dobu tří dnů. Nakolik jste na ní závislí.
Co s námi bude? Vynikající kniha Milana Vodičky Co s námi bude? se zamýšlí, jaká bude budoucnost v oblasti automobilismu, sportu, kulinářství, sexu, cestování a zábavy. Jaké katastrofy nám hrozí? Jaké velmoci se zrodí, které civilizace začnou upadat? A s jakými zvířaty budeme na této planetě spolužít? Koupíte ji na Knihy.idnes.cz. |
Máte zásobu pitné vody? Počítejte 3,5 litru na osobu. Zřejmě nepůjdou bankomaty, měli byste mít alespoň minimální zásobu v hotovosti. Stejně tak byste měli mít alespoň zásobní potraviny nejen pro sebe, ale i zvířectvo. Neměl by chybět ani balíček s léky a obvazy.
Až zvládnete tuto přípravu, zkuste dobu prodlužovat na týden, čtrnáct dní, měsíc. Při tom si nejlépe vyzkoušíte, zda jste schopni ustát krizovou situaci. Naučí vás to s rozmyslem nakupovat a možná zjistíte, že i v některých potravinách se může skrývat investice, jakou vám banky nedají. Mají dlouhou životnost, takže po čase zjistíte, že stačily podražit dvakrát.
To, co byste měli udělat každopádně, je utřídit si důležité dokumenty. Tím nejsou myšleny smlouvy o dětském spoření, v případě katastrofy vám stejně nebudou uložené peníze k ničemu, ale osobní doklady, rodné listy. Fotografie vás a rodinných příslušníků. Vše sbalte tak, abyste je mohli kdykoliv bez rozmyšlení popadnout a odejít.
Evakuovat se a schovat
Pokud by nastal skutečný problém, zcela jistě se velmi rychle vytvoří tlupy lidí, kteří nemysleli na zadní kolečka a jsou ochotni se zmocnit zásob silou. Pokud máte možnost a bydlíte v domku, vybudujte úkryt, kde se budete moci schovat vy i vaše zásoby, aby vás útočníci nenašli. Na prepperských fórech najdete i návody ke stavbě různých krytů. Mimo zmíněný Preppers.cz existuje například Rozpad.cz.
Kdo bydlí ve městě, měl by mít naplánovanou cestu někam k příbuzným na vesnici. Zřejmě by nás čekal návrat k půdě a kdo se od ní ještě úplně neodtrhl, má náskok. Domluvte se s příbuznými, zda se k nim smíte v případě takové nouze nastěhovat. Mějte vždy doma dostatečnou zásobu benzinu a svůj evakuační plán si několikrát vyzkoušejte.
Základem k soběstačnosti je naučit se co nejvíce dovedností, které budou zapotřebí. Odnaučte se všechno slepě kupovat v obchodě. Až dojdou zásoby kupovaných potravin, bude třeba začít připravovat vše ze základních surovin. Kdo umí umlít obilí, bude jíst chleba. Kdo se naučí zahradničit, vypěstuje si brambory a zeleninu. Kdo se naučí chovat slepice, bude mít vejce.
Pak už je jen krůček od řešení, které je možné praktikovat i v současné době. Na fórech můžete začít oťukávat své spoludiskutující a s těmi, kterým důvěřujete, můžete začít plánovat i společnou budoucnost. Rozšířit své pozemky a budovat vesničku názorově spřízněných lidí, kteří jsou ochotni společenství přinášet prospěch.
Bojíme se hlavně sluneční erupce
Když se mluví o katastrofách, mezi laickou veřejností se nejvíce mimo války mluví o nebezpečí takzvaného blackoutu, tedy plošného výpadku proudu. „Podle mého odhadu by byl jenom krátkodobý, dva tři dny, protože my máme velmi dobře vybudovanou rozvodnou síť. Některé velké přehradní elektrárny, jako je Lipno a Kamýk, dokážou vyrábět a dodávat elektřinu i do vypnuté sítě. Jak říkají energetici, mohou startovat do tmy. Například takto z Orlíku za pomoci Kamýku či z Lipna mohou být napájena obrovská chladicí čerpadla v atomové elektrárně v Temelíně. Takže alespoň do větších měst by se elektřina brzy dostala,“ vysvětluje Taťka Prepper.
Největším rizikovým faktorem pro vznik blackoutu je podle něj takzvané přelévání elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu do Rakouska přes nás, protože Němci nemají na svém území vybudovanou dostatečnou infrastrukturu, která by dokázala po vlastním území přenést všechny přebytky z větrníků a solárních panelů na severu Německa ke spotřebitelům v Rakousku. Jejich produkce totiž silně kolísá v závislosti na počasí a jejich množství a tedy i podíl na celkové výrobě elektřiny se neustále zvyšuje, mnohem rychleji, než třeba u nás, a tak Němci nestačí posilovat svou rozvodnou soustavu a využívají, občas až zneužívají, rozvodnou soustavu u nás.
Za velké ohrožení stability se v současné době považuje i zatmění slunce a pro síť, která se z části „krmí“ fotovoltaikou, to znamená velký výkyv ve výkonu. Nedávné zatmění však prokázalo, že k žádnému problému nedošlo. „I tak to v podstatě vypadá tak, že kvůli fotovoltaice běží naprázdno hnědouhelná elektrárna, aby mohla vyrovnávat výkyvy sítě. Protože dodávaný výkon vždy musí být shodný s odebíraným,“ vysvětluje.
Největší nebezpečí však podle něj hrozí od slunce. „Od roku 1859 ještě nezasáhla Zemi tak silná sluneční bouře jako tehdy. Jenže zatímco tehdy mohl maximálně cvakat telegraf nebo třeba i shořet jeho cívka, tak dnes je celý svět natolik propojen mnoha různými sítěmi, od rozvodu elektřiny až po internet, že každý, kdo o tom něco ví, se jen hrozí, co to s naším přetechnizovaným a na elektřině životně závislým světem udělá,“ obává se Taťka Prepper.
