Máte dům, zahradu, možná garáž nebo bazén. A přesto vás pronásleduje pocit, že vám cosi chybí, dokonce něco zásadního (o hnutí takzvaných prepperů čtěte zde). Co třeba kryt pro případ války nebo přírodní katastrofy? Příležitosti se chytla česká firma. O její tubusy, které lze skládat jako stavebnici, je zájem po celé Evropě.
Že to zní v českých podmínkách bizarně? Omyl. Takové Švýcarsko, které je konfliktním oblastem také na hony vzdálené, je díky systému civilní ochrany schopné schovat v bunkrech v případě nouze téměř všechny své obyvatele.
Češi také chtějí bunkry
A také v Česku o kryty stoupá zájem, ovšem o ty soukromé. „Ačkoliv jsme teprve rozjeli výrobu, už s předstihem evidujeme předobjednávky. V létě tak poputují první kryty pod zem,“ říká podnikatel Petr Engliš, jehož firma vyvíjí speciální obytné tubusy, které na sebe lze napojovat a vytvořit tak téměř libovolně velký komplex třeba právě pod zahradou domu.
Jeho firmou vyráběná ocelová konstrukce má vnější i vnitřní opláštění, jež vyplňuje foukaná izolace. Celý kryt má kruhový profil a tak veškerý nábytek a výbava musí být zhotoveny přesně na míru.
Podlaha skýtá krom místa pro rozvody také úložný prostor – například pro ukládání zásob potravin. Totéž nabízejí stropní podhledy.
Tubus může přijít až šest metrů pod zem, což v praxi znamená, že jeho dočasní obyvatelé budou mít nad hlavou dva a půl metru zeminy. Ovšem není to nutnost.
„Jeden z našich klientů má poměrně rozlehlý pozemek a chce nechat kryt jen z poloviny zapustit a zbytek zakrýt hlínou podobně jako vinný sklípek,“ nastiňuje Engliš.
Cena? Je samozřejmě velmi individuální, ovšem základní kryt o velikosti kolem 4,5 m² i s vybavením stojí kolem milionu korun. Ambicí Petra Engliše zdaleka není stavět úkryty, které lidi uchrání před jadernou katastrofou.
„Kdyby k takovému neštěstí došlo, tak to, že zalezete na týden do krytu, vás nejspíš moc nezachrání,“ potvrzuje Engliš s tím, že jde spíše o opatření pro každou situaci, kdy z nějakého důvodu selže ochranná role státu. Na několik dní pak může zajistit bezpečné zázemí.
Jen zásoba jídla nestačí
„Jen naivní hlupák spoléhá na stát,“ souhlasí bezpečnostní expert Andor Šándor.
Podle něj není pořízení podobného krytu projevem nějakého přehnaného strachu. Naopak je, jak říká, signálem, že dotyčný člověk umí předvídat. „V Česku to asi nikdy nedosáhne takových rozměrů jako v Americe nebo sousedním Německu, ale nemusí to být úplný nesmysl. Vždycky jsem zastával zásadu, že člověk se má postarat především sám o sebe,“ říká generál v záloze.
Oppidum: bunkr postavený armádou |
Sám Šándor je zaangažován při stavbě velkého bunkru, takzvaného Oppida, nedaleko Českého Brodu. Jeho cena se pohybuje v řádu miliard korun, a právě takto movité klientele má v budoucnu sloužit v krizových případech, jako je válečný či teroristický útok či ekologická katastrofa.
Před lety se Petr Engliš ještě jako student mezinárodních vztahů věnoval bezpečnostním studiím. Geopolitické otázky z pohledu bezpečnosti jej zajímaly. Čím víc se touto oblastí zaobíral, tím jasněji se před ním začaly rýsovat možnosti podnikání.
„První věc, která mě napadla, byl prodej vysoce trvanlivých potravin. Vždy mě fascinovalo, jak jsou lidé v Americe zvyklí obklopovat se zásobami pro krizové situace, a tak jsem nad tím začal přemýšlet. Dřív bylo běžné, že babička měla plnou spíž zavařenin a různých potravin, které šlo delší dobu uchovávat. Deska přijdete domů a mnohdy tam nenajdete ani rohlík,“ vysvětluje.
Testovali jsme potravinový balík doporučený Němcům |
Spolu se svým kolegou si začal klást otázku, co by se vlastně asi tak dělo, kdyby došlo k masivnímu výpadku dodávek elektřiny nebo k nepokojům, které by přiměly člověka zůstat nějaký čas v bezpečí domova. Na to konto vytvořili jakýsi nouzový balíček pro přežití doma, který obsahoval právě vysoce trvanlivé potraviny, vodu i třeba čisticí tablety.
Podnikání se překvapivě slušně rozjelo, ačkoli sám Engliš přiznává, že o životní byznys v tomto případě nešlo. Zaskočil ho ale zájem a chování zákazníků. Chtěl o jejich pohnutkách vědět víc. Proto začal balíčky namísto dopravců rozvážet lidem sám.
A zjistil zajímavou věc – lidé si s ním chtěli povídat nejen o samotném produktu, ale také o bezpečnostní problematice a situaci jako takové. Překvapilo ho, kolik lidí vážně uvažuje o tom, jak po bezpečnostní stránce zajistit sebe a svou rodinu.
Někdy v té době se začal rodit nápad nabídnout trhu něco víc než balíčky pro přežití. „Můj společník má velkou kovovýrobu, takže bylo nasnadě, jakým směrem se budeme ubírat,“ vzpomíná Engliš s tím, že následovaly dva roky sezení s architekty a nekonečné papírování.
Výsledkem byla již zmiňovaná výroba krytů. Každý jeho projekt je individuální. Kryt například může být propojený s domem, nebo může mít vlastní vstup z pozemků.
Spoustu možností pak představují technické specifikace každého jednotlivého tubusu. Ať už jde o zdroje energie, vody nebo zajištění připojení k síti.
„V podstatě je to stejné, jako když si volíte výbavu u auta,“ připodobňuje Engliš. Na začátku ovšem vždy stojí základní modul se základním funkčním vybavením. Jeho cena je v závislosti na dalším vybavení individuální, ale obecně startuje na milionu korun.
V nabídce jsou dvě velikosti – čtyři a půl metru nebo šest metrů dlouhý model. Zatímco menší nabízí útočiště pro dvě osoby, větší už disponuje slušným prostorem pro čtyřčlennou rodinu. V nouzové situaci ovšem oba modely mohou poskytnout zázemí více osobám. Jde spíše o otázku osobního komfortu.
„Přeci jen je to věc určená pro záchranu lidského života a pokrytí základních potřeb, takže si dokážu představit, že komfort může jít v takových situacích stranou,“ vysvětluje.
Každý Švýcar do krytu
Na evropském trhu figuruje hned několik firem, které se zaměřují nejen na výrobu klasických betonových krytů, ale i těch plastových připomínajících kapsli. Tradice jejich budování je na starém kontinentě poměrně bohatá.
„Málokdo například ví, že Švýcarsko má stoprocentní kapacitu krytů pro své obyvatelstvo, a to nejen civilních. Je tam dáno zákonem, že každá budova, která vznikne, musí mít tyto prostory,“ nastiňuje Engliš, s jakými fakty se při průzkumu evropského trhu setkal.
Švýcaři jsou v tomto ohledu podle něj v rámci Evropy skutečně nejdál. Mezi další země, jejichž obyvatelé pomýšlejí podobně na svou bezpečnost, patří Finsko a Švédsko. „Udává se, že zhruba šedesát až sedmdesát procent domácností disponuje krytem či speciálně uzpůsobeným sklepem. Zde je to důsledek studené války a předešlých válečných obav,“ říká Petr Engliš.
Český podnikatel na začátku března přestavil svůj produkt pro „černé scénáře“ na prestižním veletrhu IWA Outdoor Classic v Norimberku. A výsledek? Zájem o něj projevilo hned několik firem ze všech sousedních zemí, ale například i obchodníci z Libanonu, což je pro Engliše ovšem zatím příliš vzdálený trh.
V budoucnu je však možné cokoli. Bezpečnostní situace ve světě mu totiž v tomto ohledu, bohužel, nahrává.
