Drahouš, Ferdík, Karel nebo Josefínka. Jména dětí? Nebo snad domácích mazlíčků? Samá voda. Málokdo má takovou fantazii, aby uhodl, že je řeč o chlebových kváscích.
Za všechno může projekt PečemPecen.cz. Stojí za ním trojice pražských foodblogerů Martin Kuciel alias Cuketka, Juliana Fischerová známá jako Maškrtnica a Michala Gregorová. Loni se jim začaly množit dotazy na to, kde je v Praze možné sehnat kvásek, a jak to vlastně s pečením chleba chodí. A protože pražské pekárny dnes už z kvásku pečou výjimečně (a když už pečou, tak se ze strachu o úbytek zákazníků nedělí) a vyrobit jej správně není taková legrace, rozhodla se tato trojice základní chlebovou ingredienci rozšířit. Už jenom proto, že tradiční chléb z kvásku je chutnější, bez přidaných látek, neplesniví, vydrží déle měkký.
"V prosinci jsme začali s rozdáváním kvásku v karlínské kavárně Můj šálek kávy. Zájemců přišlo překvapivě hodně, a to nejen z Prahy. Tak nás napadlo udělat kváskovou mapu, aby lidi snadno přišli na to, kde je kvásek v jejich okolí k dostání, a za co. Nejdřív jsme si své špendlíky na mapu přidali my a naši kamarádi a pak se začala šířit po celém Česku i za hranice republiky," vypráví jedna z autorů projektu Michala Gregorová a doplňuje, že přímo v metropoli je kvásková poptávka největší. "V Praze se projekt uchytil bezvadně, máme tu nejvíce špendlíků," dodává.
Kompletní návod krok za krokem najdete zde.
Iniciátoři sítě PečemPecen: zleva Maškrtnica, panCuketka a Míša Gregorová
Celkem už se na mapu přihlásilo tisíc sto kváskových dobrovolníků, z toho asi osminu tvoří Pražané. Každý z nich u svého špendlíku v místě bydliště uvede základní údaje o kvásku, místo předání a zmíní, co by si za kvásek přál dostat. Některým stačí úsměv, jiní svou chloubu darují třeba za konkrétní surovinu na vaření.
Podle Gregorové za zájmem Pražanů o tento staronový "sport" stojí i nízká kvalita pečiva, které je v obchodech v metropoli k dostání. "Koupit v Praze dobrý chléb je poměrně obtížné. Kváskový chleba se v supermarketech dá sehnat jen velmi těžko. Situaci zachraňují snad jen farmářské trhy a pár prodejen. Jinak je to v Praze trochu rarita, bohužel," vysvětluje blogerka. "No a taky je domácí pečení velká zábava a čekání na výsledek skutečný adrenalin. Je to i způsob, jak kompenzovat kancelářskou práci a vytvořit něco hmotného rukama," vypočítává výhody tohoto koníčku.
Snad nejvícekrát se o svůj kvásek podělila další členka zakladatelské trojice, blogerka s přezdívkou Maškrtnica. V kolika pražských rodinách už ochutnali chleba z jejího základu, se spočítat nedá, protože i obdarovaní pak tuto vzácnou ingredienci předávají dál a dál. Ona sama se o ni podělila s více než padesátkou zájemců.
"Bývají ho hezká setkání. Lidé mi za kvásek nosí roztomilé věci. Dostala jsem třeba domácí med od jednoho mladého pankáče-včelaře nebo vlastnoručně ilustrovanou knížku Heidi, děvčátko z hor. To jsem byla opravdu dojatá. Je hezké, jak lidi vymýšlí, co vám přinesou, i když to není vůbec potřeba," směje se dvaadvacetiletá studentka žurnalistiky.
K pečení ji přivedla touha jíst stejný chleba, na jaký byla zvyklá u babičky na Slovensku. "Když si naši koupili domácí pekárnu, začala jsem experimentovat. Kvásek od známé mi brzy umřel. Pak přinesl můj kolega, bloger Cuketka, kvásek z jedné vyhlášené pekárny z Kodaně. Asi po půl roce jsem ho naočkovala svým kváskem, takže je to takový kodaňsko-vinohradský mix," popisuje Maškrtnica Juliana Fischerová. Její kvásek žije už dva roky, jméno však nemá. Na pražské Vinohrady pro něj dochází moderní maminky zajímající se o zdravou výživu, studenti, kteří touží zkusit něco nového, ale i staříci, kteří chtějí prostě zavzpomínat na mládí.
A co že to ten kvásek vlastně je, že jsou lidé ochotni vypravit se pro něj k cizímu člověku prakticky kamkoliv? Je to v podstatě jen obyčejná směs žitné nebo pšeničné mouky s vodou, která za vhodných podmínek začne kvasit. Tohoto kvasu pak stačí mít doma v lednici třeba jen dvě lžičky, a když zatoužíte po chlebu, kvásek jen takzvaně naočkujete další moukou. Upečete svůj pecen a zase si trochu kvásku schováte. A takhle to může jít do nekonečna. "Existují třeba dvacetileté kvásky, máte je někde v lednici a přidáním mouky je kdykoli můžete probudit. Když je ale průběžně nekrmíte, umře vám. Jako každý živý organismus " vysvětluje Maškrtnica.
Jak se pozná dobrý chleba už při nákupuV obchodě si chléb vybíráme především podle vzhledu a maximálně vůně, chuť většinou můžeme vyzkoušet až doma a podle toho se rozhodnout pro další nákup. I vzhled ale o chlebu řekne hodně. • Chléb by měl být stejnoměrně propečený a měl by tedy mít po celém povrchu stejnou barvu, a to i zespoda. • Měl by mít kůrku po celém povrchu a nikde by neměl být prasklý tak, že prasklina zasahuje až do střídky. Zářezy na povrchu ale povolené jsou. • Čerstvý chleba by měl mít křupavou kůrku a vláčnou, měkkou a nedrolivou střídku. Pokud nemůžete ochutnat, mohlo by pomoci zaklepat na spodní stranu chleba. Měl by se ozvat dutý, tlumený zvuk. • Při zmáčknutí by měla kůrka praskat, nikoli se prohýbat. Po zmáčknutí by se chleba měl rychle vrátit do původního tvaru. Takto poznáme, že je dobře propečený, pokud se totiž nevrací, je propečený málo a bude náchylnější k plesnivění a bude se s ním hůře manipulovat. • Na řezu by měla být střídka rovnoměrně "bublinkatá", neměly by se objevovat shluky bublinek ani moučné váčky, natož aby byly viditelně nějaké linie sraženin. • Poslední zkouška v obchodě by měla být čichová - chleba musí krásně vonět a neměli byste z něj cítit příliš kyselost či chemické aroma. • Nebojte se také v obchodě zeptat po kváskovém chlebu. Oproti kvasnicovým má řadu výhod a do svého sortimentu ho v poslední době zařazuje čím dál tím více pekáren. David Kukla, zakladatel farmářských prodejen Sklizeno |
