Slepice není mazlík. Je to dost pitomé zvíře, a kdo o tom není přesvědčený, ať si přečte knihu Betty MacDonaldové Vejce a já. Anebo se zeptá některého chovatele ze sousedství. Pak ho možná přejde chuť.
Ti odhodlaní by se měli jít v první řadě zeptat k sousedům, zda jim nebude chov vadit, případně si zjistit, zda v jejich oblasti neplatí vyhláška zakazující chov drobného domácího zvířectva. I když nebudete pořizovat velké hospodářství i s kohoutem, slepice patří k hlučnějším obyvatelům dvora, a když snesou vejce, mohlo by jejich kvokání rušit víc než hluk sekačky.
Připravte se na očistec
Slepice vyžadují stejně péče jako každé jiné domácí zvíře. Počítejte s tím, že si pořídíte montérky, holiny, lopatu a vidle, že v kufru auta budete vozit pytle s obilím nebo šrot. Budete ráno vstávat a otvírat kurník. Budete ho pravidelně čistit, bojovat se slepicemi. Vždy se mezi nimi najde idiotka, která nebude chtít večer hřadovat tam, kde má.
Spojte se s chovateliMístní svazy chovatelů domácího zvířectva najdete na www.cschdz.eu. Pomohou vám radami, zkušenostmi, doporučí odbornou literaturu. |
Slepice budou zanášet vejce místo do kukaně po celé zahradě. Zjistíte, že některé si vzpomenou, že jsou ptáci, a naučí se přelétnout plot. Vy pak budete běhat po ulici a pokoušet se je chytit. Přitom vás poklovají.
Anebo se rozhodnou, že se jim v kurníku nelíbí, a k noclehu si vyberou některý z ovocných stromů na zahradě. Tím přilákají kunu nebo lasičku (i ve městě je jich habaděj) a máte po snu o vlastních vejcích. Občas je napadne, že by mohly rozklovat vlastní vejce. Bude jim chutnat omítka, pod kterou se skrývají drahé izolace. A když už se zklidní, dostanou čmelíky nebo průjem.
Není to poprvé
Snaha o návrat k domácímu chovu slepic není nic nového. Nedávno se objevila podobná iniciativa i v Belgii (více podrobností zde). Tam ale nešlo o ceny vajec, slibovali si, že se zmenší množství domovního odpadu.
Městský domácí kurník neudělá ostudu žádné terase.
Jistí obyvatelé Manhattanu si zase chtěli postavit kurník na střeše činžáku a nechali si ho vyprojektovat na míru, stál je 3 500 dolarů (čtěte zde).
Kdo to s chovem myslí vážně, měl by postupovat metodicky a při tom vážit, zda má k chovu vhodné podmínky.
1. Kolik slepic je potřeba
Výnosnost většiny plemen se pohybuje kolem 50-70 procent. To znamená, že snesou zhruba jedno vejce za dva dny. Se dvěma slepičkami je to zhruba sedm vajec týdně, přes zimu méně. Třeba to rodině stačí, ale položte si pak otázku, zda vám chov stojí (i při vysoké ceně vajec) za to.
Nosnost slepic se liší podle plemene, obvykle se pohybuje od 180 do 300 kusů ročně. "My třeba máme v hospodářství českou zlatou kropenku a máme vyzkoušeno, že ročně snese kolem 180 vajec, i když tabulkově by to mělo být o chlup víc. Přitom je na chov nenáročná, je to aktivní lehčí plemeno, nejsou s ní téměř žádné starosti," popisuje farmář Jan Síbek z Toulcova dvora, pražského Střediska ekologické výchovy.
U plemen speciálně vyšlechtěných pro vysokou nosnost ale hrozívá větší nebezpečí chorob. Pro nováčka je ideální koupit tradiční plemena jako vlašky, leghornky či minorky: jejich nosnost není tak vysoká, ale pro začátečníka znamenají méně problémů.
Cena za 20-22týdenní kuřici se pohybuje kolem 140 korun.
2. Kolik prostoru potřebuje "šťastná" slepice
Když už jsme se pustili do domácího chovu slepic, nebudeme na ně jako na cizí. Obecně se uvádí, že jedna slípka by měla mít asi 10 m² výběhu, čím víc, tím lépe. Měla by se pást, měla by mít prostor, kde si bude spokojeně hrabat a klovat žížaly, červíky a brouky.
Typické slepičí popeliště. Většinou si ho vytvoří někde ve stínu keřů. Neuškodí jim ho občas zrýt, aby se lépe dostaly k broukům a červům.
Ideální je vyčlenit jim prostor, kde si najdou i kus stínu v parných dnech, kde se mohou popelit, třeba pod keři. Někteří chovatelé jim v těchto místech postaví hřad, kde během dne mohou odpočívat.
Abyste si nezničili celou zahradu, měli byste pro slepice postavit ohrádku, kterou budete moc přemisťovat z místa na místo, jinak vám vyklovou všechnu trávu a zbytek prohrabou do blátivého tankodromu. To je cena za domácí chov.
3. Kurník
Ideální je suchá místnost třeba z bývalé prádelny nebo kotelny. Jelikož je slepice pták, vyhovuje jí noční hřadování ve výšce alespoň v úrovni prsou. Můžete tedy slepicím vytvořit falešnou vyvýšenou podlahu, ve spodním patře skladovat slámu a obilí.
Kurník musí být uzavíratelný, aby se dovnitř nedostaly kuny, lišky a jiná škodná. "Není třeba pro každou slepici stavět snáškové hnízdo, kukaň, většinou si vystačí třeba čtyři s jedinou. Když ale budete chovat dvě tři slepice, můžete jim ten luxus dopřát. Ale jen ony samy si rozhodnou, která se jim líbí, a zařídí se podle svého," popisuje Síbek.
V Toulcově dvoře mají kurník společný pro slepice, husy a kachny. Slepicím patří horní okénko.
Slepice jsou zvyklé hřadovat ve výšce, postavte jim žebřík.
Podlaha kurníku se podestýlá nejčastěji slámou, funguje i podestýlka ze dlouhostéblého sena, podle toho, co má kdo k dispozici.
Je možné vybudovat i dřevěný kurník na zahradě. Někteří chovatelé ho zateplují polystyrenem. Něco jako zahradní chatka, jen postavená na vysokých nohách. "Když budete stavět kurník, nepodceňujte jedinou věc: slepice stejně jako jiná zvířátka nesnášejí průvan," připomíná farmář.
4. Pravidelná péče
Počítejte s tím, že minimálně jednou týdně je třeba vyčistit kurník od použité slámy a kuřinců. Než půjdete ráno po rozbřesku do práce, otevřete kurník, večer slepice zaženete dovnitř a zavřete.
Slepice toho moc nepotřebují, několik kukaní a hřad. Na podlaze vrstvu slámy jako podestýlku, kterou je třeba pravidelně vyměňovat.
Minimálně jednou ročně se doporučuje kurník vybílit vápnem kvůli dezinfekci. Čím poctivější úklid a očista, tím menší problém se čmelíky. To jsou roztoči, kteří parazitují na slepicích. Pokud seženete hotový kurník "po někom", doporučuje se ho preventivně ošetřit speciálním přípravkem, například Arpalitem nebo Bio Killem.
Někdy se ale může stát, že si kuřice přinesou čmelíky od nezodpovědného chovatele. Proto se vyplatí orientovat se mezi nimi podle referencí a nekupovat naslepo.
5. Krmení
Slepice jsou nenáročné. Uvítají veškerý biologický odpad z kuchyně, slupky od brambor, kedluben, zbytky salátů, ale i třeba vnitřnosti. "Je to pro ně zdroj živočišných bílkovin, stejně jako brouci nebo červi, které si vyhrabou. Ostatně: když mají slepice dostatečný výběh, dokážou si padesát procent potravy obstarat samy v zemi," vysvětluje lektor z Toulcova dvora.
Další standardní složkou potravy je pšenice. Metrák se dnes kupuje za 500-700 korun, vydrží dlouho. Slepice mají rády, když jim ji namočíte a necháte vyklíčit. Dává se jim také šrot, ale kupovaný je drahý, lepší je mít doma šrotovačku a vyrábět si ho sami. Smíchaný zamokra s vařenými brambory je vítaným doplňkem stravy. Toto řešení je ale schůdné spíše pro rodiny s menším hospodářstvím.
Do kukaně se vkládá falešné vejce ze sádry nebo porcelánu - pokladek. Slepice si pak myslí, že je to její hnízdo s oplodněnými vejci, a klade tam i nová vajíčka.
Nezapomeňte na skořápky z vajec. Pokud jim budete dávat roztlučené z kupovaných vajec, raději je převařte. Až začnou slepice snášet, použijete jejich, stačí je nechat pořádně vyschnout a pak rozmělnit na drobné kousky.
Samozřejmostí je, aby měly celý den co pít. Vyrábějí se různé napaječky, náš děda měl pro ně vodu v obyčejném starém kastrůlku a taky to přežily.
6. Výchova slepic v Čechách
Slepice jsou jako malé děti. Jsou neukázněné, nevděčné, chovají se jako pitomí troubové. Pokud je nevezmete od začátku zkrátka, přerostou vám přes hlavu a ztratíte respekt.
Když si přivezete kuřátka od chovatele, zavřete je na dva dny do kurníku (samozřejmě tak, aby měla co žrát). Jsou ze začátku trochu vyvedená z rovnováhy novým domovem. Třetí den je vypusťte, je legrační je pozorovat. Vrozená zvědavost jim nedá a opatrně se vypraví na průzkum výběhu. A za chvíli už je uvidíte spokojeně si hrabat. "Mají svoji vlastní inteligenci a velmi rychle si najdou místa, kde se mohou spokojeně popelit, tady přírodě není třeba nijak pomáhat," popisuje Síbek.
Až se bude večer stmívat, vemte si proutek a pomalu a opatrně se snažte je směrovat domů do kurníku. Hlavně žádný spěch. Jak začnou hysterčit, máte po výchově a nesvedete s nimi už nic.
Farmář Jan Síbek ukazuje, jak má slepice přistřihnutá pera na levém křídle.
Toto opakujte pravidelně alespoň týden, uvidíte, že při setmění pak už půjdou dovnitř samy. Kdo zanedbá tuto fázi, dočká se toho, že slepice začnou zanášet na neuvěřitelně nepravděpodobná místa. Vzpomenou si, že jsou ptáci, a začnou hřadovat na nejbližších stromech, přelétat plot. Proti tomu se lze bránit přistřihováním letek. "Stačí střihnout pera na jedné straně. Slepice pak při letu nemá rovnováhu, takže neuletí," říká Jan Síbek.
To většinou dělají, když z jakéhokoliv důvodu nejsou spokojené se svým výběhem, například když mají málo zeleného nebo je jich moc na malém prostoru. Pak letecký sport doplňují i agresivitou vůči svým kolegyním, klovou se navzájem. Anebo rozklovávají svá vejce. Čím menší výběh a lehčí (a tím i živější plemeno), tím víc problémů podobného charakteru.
