Jenže to by nesměl Rybářské baště šéfovat člověk, který je podle Pohlreicha mistr světa v kecech a výmluvách a na lidi mírně řečeno kašle. Hosty tak vítá interiér, který je těžké retro osmdesátých let se všemi nectnostmi té doby.
Pak už ano nepřekvapí, když se z mrazáku vyloupnou zapáchající krevety, což majitel omlouvá tím, že za tu cenu se není co divit. Jenže to podle Pohreicha není argument k tomu, riskovat zdraví svých hostů. Kteří, i kdyby jim náhodou nebylo špatně, si stejně nepochutnají, takže už víckrát nepřijdou.
Chybějící zisky pak majitel Rybářské bašty dohání tím, že v restauraci pořádá diskotéky ve stylu 80. let, což už je naprosté zoufalství. A zbytečné. Kdyby připravovali dobré čerstvé ryby, které nemusí být za každou cenu drahé, hosté si k němu cestou najdou. Vždyť jeho podnik na břehu Hostivařské přehrady míjejí rodiny na procházce, výletníci na kolech i řada místních.
Nečekejte v rybářské baště automaticky dobrou rybu na talíři
Rybářská bašta v Hostivaři |
Když do hostivařské Rybářské bašty zavítá Zdeněk Pohlreich v rámci natáčení dalšího dílu Ano, šéfe! a přinese si čerstvou rybu sebou, je zvědavý, jak mu ji v kuchyni připraví. Jenže se ukáže, že místní kuchaři to prostě neumí. Znechucení nad místní kuchyní korunuje kapr s česnekem a nastrouhanou nivou. Sýr k rybě prostě objektivně nepatří, na tom není co řešit.
Když se k tomu přidá odpuzující interiér, je příčina neoblíbenosti podniku mezi lidmi jasná. "Hnusnej interiér, hospoda prosáklá šmakem z oleje, celý je to nažloutlý," tak na šéfa jako na hosta působí lokál Rybářské bašty. Dojem jako vystřižený z "osmdesátek" posiluje úplně všechno: závěsy, reklamy všude možně, odpudivé dekorace z umělých květin a "nezbytná" puštěná televize.
Po prohlídce zázemí restaurace šéf konstatuje, že "pan Němec se zabývá volovinama místo podstatnejch věcí", i s čistotou jsou v kuchyni na štíru a potřebují vyházet zkažené čerstvé i mražené suroviny. "My tady v Čechách sežerem všechno, my tady dojídáme zbytky po celý Evropě. Vy nemůžete svoje peníze vyměnit za to, že někomu bude blbě," neodpustí si šéf.
Podle něj je příčinou problémů hostivařského podniku tolerance nekvalitního zboží a nekvalitních služeb. Anketa mezi hosty potvrdí, že není důvod se sem na jídlo vracet. Koneckonců, hosté aby byli v "baště" ve střehu i při objednávání pití. Jinak se jim snadno může stát, že jim přinesou šampaňské v lepším případě s kompotovanou jahodou, v horším případě i s plísní. (Více na videu.)
Majitel Rybářské bašty je v dobré "rybárně" jak u vytržení
A tak Zdeněk Pohlreich nezaváhá a vezme zdánlivě ostříleného restauratéra do skutečně dobré rybí restaurace s jednoduchým střídmým interiérem, kde to šlape jako hodinky, a kde umí nakupovat čerstvý a pro hosty přitažlivý rybí sortiment. Vidět, jak se provozovatel Rybářské bašty diví logickým a v provozu dobré restaurace naprosto triviálním a běžným věcem, je opravdu zážitek.
"Nesleduj, kolik to stojí, ale všímej si těch podstatných věcí," instruuje šéf kolegu Němce. Upozorňuje ho na jednoduchost přípravy, jasnou zaměřenost restaurace a hostovi příjemnou prezentaci. Čerstvost je otázkou dodavatele, ale skvělá surovina už pak moc nepotřebuje. Jen trochu oleje, citronu, soli, bylinek, zeleniny.
Zpět v kuchyni Rybářské bašty pak Zdeněk Pohlreich hravě předvede, jak v jejích podmínkách docílit podobného efektu na příkladu s cenově dostupnou makrelou: tučnou výraznou rybu naloží se zeleninou a šťávou z citrusů, takže je marinovaná a potřebuje již jen chvilinku na pánvi.
Zvládnou ale něco podobného v "baště"? Nahlédnout spolu se Zdeňkem Pohlreichem pod pokličku fungování této rádoby rybí restaurace můžete v pondělí večer na Prima family v dalším premiérovém dílu Ano, šéfe!
