Pečené žirafy, rybí kečup, nadívaní plameňáci. Vítejte na hostině z roku 79

aktualizováno 
Italské Pompeje, pohřbené roku 79 pod neprostupnou vrstvu popele, představují pro archeology zlatý důl. Díky tomu, že se zde doslova a do písmene zastavil čas, vědci mohou velmi přesně popsat i gastronomické návyky Pompejanů. Že staří Římané holdovali vínu, jsme asi tušili, ale že si také pochutnávali na mase žiraf a plameňáků?

Zatímco chudí obyvatelé města jedli hlavně obilné kaše a zeleninu, na stolech bohatých se objevovaly plody moře, ovoce i maso. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Římská města Pompeje a Herculaneum byla sice malá, ale poměrně bohatá. Sloužila totiž jako letoviska pro římskou smetánku, a tak dnes můžeme s překvapením žasnout nad luxusními vilami zdobenými nádhernými mozaikami i nad soukromými zahradami v mnoha případech vybavenými bazény.

Fotogalerie

Ale to jsou jen vnější kulisy, které vidíme při prohlídce. Díky pečlivé práci archeologů však můžeme nahlédnout za oponu ztraceného času a dozvědět se, jak se tenkrát v Pompejích žilo. A co se v římských dobách jedlo a pilo.

Sto padesát fast foodů

Život v Pompejích byl poměrně nákladný. Jestliže dnes platí pravidlo, že za jídlo utratíme zhruba dvacet procent běžného příjmu, tehdy to bylo mnohem více – odhadem nějakých 50 až 60 procent.

Zvlášť bílý pšeničný chléb byl velmi drahý a mohli si ho dovolit jen bohatí, naopak černý ječný chléb byl určen pro chudé a otroky. Druhým pilířem jejich stravy byly obilné kaše.

A zatímco bohatí měli obvykle vlastního kuchaře a hodovali doma – v prostorných jídelnách či na zahradách, běžní obyvatelé města se živili spíše v pouličních fast foodech, kterých v Pompejích fungovalo více než sto.

Na první pohled neškodný kopec – ve skutečnosti smrtonosná sopka Vesuv.

Na první pohled neškodný kopec – ve skutečnosti smrtonosná sopka Vesuv.

Víno s medem a zázvorem

Obě kuchyně – tedy kuchyně chudých a bohatých - se poměrně výrazně lišily. V bohatých rodinách se snídal pšeničný chléb s medem, sýr, fíky a datle (v sezoně také broskve či třešně), k obědu pak byl opět čerstvý chléb, pečené maso, klobásky a zelenina.

Večeře bývala stejně jako dnes v Itálii nejvydatnějším jídlem dne a skládala se z několika chodů, přičemž nechyběly čerstvé ryby, plody moře (krevety, humři, kalamáry či mořští ježci), maso, ovoce, víno a dezerty připravené z medu, datlí či ořechů. Ještě dodejme, že víno bylo úplně jiné, než jaké známe dnes. Antické víno bylo výrazně kořeněné – přidával se do něj med, zázvor a různé druhy koření.

Pekáren stejně jako nevěstinců

Chudí snídali hlavně obilné kaše z ječmenu nebo prosa, ke kterým se přidala zelenina nebo zbytky z minulého dne. K obědu měli obvykle zeleninovou nebo čočkovou polévku, případně nasolené ryby. A k večeři si dávali opět hustou zeleninovou polévku, nebo zeleninu s kaší, fazole, případně černý chléb z otrub nebo z ječmene se sýrem a olivovým olejem.

Na stolech bohatých Římanů nechyběla ani zvěřina.

Na stolech bohatých Římanů nechyběla ani zvěřina.

V Pomejích existovalo zhruba 150 pouličních fast foodů.

V Pomejích existovalo zhruba 150 pouličních fast foodů.

Jenom doplňme, že archeologové v Pompejích napočítali pětatřicet pekáren. A pro zajímavost dodejme, že ve městě fungoval také stejný počet veřejných domů.

Jak se dělal chléb

Ale zpátky k pekárnám. Jak vypadal a jak se připravoval chléb v Pompejích, se můžete podívat na videu, které je umístěné na stránkách Britského muzea. Nejprestižnější muzeum na světě, jehož návštěva je již tradičně zdarma, uspořádalo v roce 2013 velkolepou výstavu nazvanou „Život a smrt v Pompejích“.

A při této příležitosti požádalo italského kuchaře Georgia Locatelliho, aby připravil stejný chléb, jaký se pekl a prodával v římském městě v prvním století našeho letopočtu (stránky muzea jsou www.britishmuseum.org).

Pěkně vypečená žirafa

Podle archeologů měli obyvatelé Pompejí velmi dobré zuby, a to především díky jídlu s minimálním obsahem cukru (sladký byl jen med a ovoce). Na druhou stranu se jejich zdravotní stav opět lišil podle chudoby a bohatství. Ti nejchudší trpěli chudokrevností a nedostatkem zinku, což bylo způsobeno absencí poměrně drahého masa v jejich stravě.

V ulicích antického města fungovalo na 35 pekáren.

V ulicích antického města fungovalo na 35 pekáren.

Naopak bohatší obyvatelé města byli urostlejší, a překvapivě dokonce i vyšší, než současná populace Neapole. Nejbohatší rodiny si navíc dopřávaly až marnotratného luxusu a na jejich stolech se objevovalo i exotické jídlo dovážené z Afriky – třeba pečené maso žiraf či nadívaní plameňáci.

Antický rybí kečup

Oběma kuchyním byla společná rybí omáčka, podobná dnešní rybí omáčce používané v Thajsku či ve Vietnamu. Říkalo se jí garum a vyráběla se fermentací, tedy zkvašením středomořských ryb ve slané vodě (což trvalo zhruba měsíc až šest týdnů).

Římské Pompeje zmizely z povrchu světa v roce 79.

Římské Pompeje zmizely z povrchu světa v roce 79.

Pokud bychom měli využít přirovnání londýnského kurátora již zmíněné výstavy o Pompejích, jednalo se o kečup starých Římanů.

Garum se totiž používal jako přísada téměř do všech jídel, neboť fungoval podobně jako umami a zvýrazňoval jejich chuť. Jedinou stinnou stránkou byla skutečnost, že omáčka garum zrovna moc příjemně nevoněla.

Když budete chtít ochutnat

Starou římskou kuchyni je možné ochutnat i dnes, neboť díky římským autorům se zachovaly antické recepty, podle nichž šéfkuchaři několika restaurací umístěných nedaleko Pompejí připravují speciální menu z dob císaře Julia Caesara.

Servíruje se například mléčné prasátko pečené s kořením, fíky plněné pěnou z kozího sýru, studená chřestová polévka s petrželkou či křepelka marinovaná v medu. A nechybí ani „římské“ víno, tedy víno ochucené medem a zázvorem.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

V úterý se modlila, ať už je pátek. Teď je na Zélandu spokojená v dodávce

Vendula zaznamenává zážitky z cest.

Vendula Žáková je sympatická blondýnka, která se rozhodla pověsit svou rozjetou kariéru na hřebík a žít s přítelem...

SLEPÁ MAPA: Zeměpis v nadmořských výškách. Jak dobře znáte hory Česka?

České středohoří

Moře v Česku nemáme, ale hor je tu naštěstí víc než dost. Tolik, že je možná ani všechny neznáte. Nebo ano? V dalším...

Jak vybrat své první elektrokolo: přemýšlejte o terénu i o typu motoru

elektrokola

Část cyklistů i laiků jim spílá: elektrokola jsou jen pro důchodce. Člověk se na nich prý jen veze a hledá, kde by...

Do pustin neznámého pohoří Žiar. Něco podobného už na Slovensku nenajdete

Pod vrcholem Zniev

Ve středoslovenském pohoří Žiar si namísto rekreačních středisek a turistických atrakcí naplno vychutnáte to, co jinde...

Cesta Obřím dolem do sedla pod Sněžkou je zavřená, sníh prolomil lávku

Dřevěný mostek u Trkače v Rudné rokli poškodil nápor sněhu, jeden z nosníků se...

Část frekventované modré turistické cesty Obřím dolem na Sněžku v Krkonoších je uzavřena, a to v úseku od kapličky do...

Další z rubriky

Sto kilometrů pěšky osamoceným Slovenskem vás donutí rozjímat

Přechod z Dukelského průsmyku do nejvýchodnějšího bodu Slovenska. Budete tu...

Přechod mezi Dukelským průsmykem a horou Kremenec, nejvýchodnějším bodem Slovenska, je dlouhý téměř přesně sto...

Nepálský Šerpa pokořil rekord v počtu výstupů na Mount Everest

Devětačtyřicetiletý nepálský Šerpa Kami Rita patří k nejzkušenějším horským...

Devětačtyřicetiletý nepálský Šerpa Kami Rita dnes překonal svůj vlastní rekord v počtu výstupů na nejvyšší horu světa,...

Levým pruhem zemí whisky. Zelené Skotsko jsme objevovali za volantem

Pohled z vrcholku Arthur´s Seat na Edinburgh

Skotsko je zemí historie, národní hrdosti, palíren whisky, filmových lokací, golfových hřišť a kruhových objezdů. Když...

Najdete na iDNES.cz