Pojďme si na výše položené otázky postupně odpovědět. Pokud budeme hledat kolébku kebabu, skončíme pravděpodobně v Bagdádu, kde se rožněné jehněčí prodávalo na ulici již před mnoha a mnoha stoletími.
Odtud se pak dostalo do Turecka, tehdy ovšem ještě mocné a rozsáhlé Osmanské říše, které se stalo hlavní baštou kebabu a exportovalo ho do dalších zemí. Ať už třeba do podmaněného Řecka, kde dostal název gyros, či do arabských zemí, kde se zase ujal název shawarma.
Po druhé světové válce dorazil kebab také do Německa, odkud se pak rozšířil do dalších evropských zemí.
Na počátku bylo jehněčí
Zatímco řecký gyros je často z vepřového masa, které pravoslavní Řekové běžně konzumují, „pravý“ turecký kebab byl a stále je z jehněčího masa. Jenže není kebab jako kebab.
V Turecku je kebab obecným výrazem pro pečené, rožněné či grilované maso, proto se v praxi používají konkrétnější výrazy a sice döner kebab, dürüm kebab či šiš kebab. Döner kebab je u nás asi nejznámější, připravuje se na vertikálním grilu, obvykle z jehněčího, v poslední době také z kuřecího či hovězího masa. A jeho jméno je odvozené právě od speciálního systému otáčení.
Elektrika nebo oheň
Rotující gril byl v Turecku sestaven již v druhé polovině 19. století a dnes je rozšířen po celé Evropě. Döner kebab se servíruje několika způsoby – s rýží a zeleninou na talíři, v pita či jiném chlebu, se zeleninou a omáčkami, ale můžete ho mít také s hranolky.
Dürüm znamená turecky rolka, dürüm kebab je tedy kebab zarolovaný do chlebové placky podobné tortille (masový obsah je stejný). Šiš kebab je naopak špíz připravovaný na grilu a obvykle bývá zdaleka nejchutnější. Především díky skutečnému ohni, který dává masu nezaměnitelnou chuť.
A takhle vypadá tradiční kebab připravený postaru na dřevěném uhlí.
„Nejlepší kebab v životě jsem jedl přímo v Istanbulu, v klikatém bludišti velkého bazaru, kam nás dovedla jedna kamarádka,“ říká cestovatel a milovník jídla Jan Stah.
„Tamní kebab je vyhlášený široko daleko, jedná se o tradiční šiš kebab, který je připravován na dřevěném uhlí, nikoliv na rotujícím grilu, ale na klasickém roštu. Díky tomu bylo maso cítit ohněm, bylo křehké a šťavnaté. To je hlavní rozdíl proti fastfoodovému döner kebabu, jehož maso může být více vysušenější, a hlavně nemá nádech živého ohně,“ vysvětluje Stah. Jenže na šiš kebab samozřejmě musíte nějakých deset minut čekat, takže není vhodný pro klasický fastfood.“
Originál v Mangalu
Také v Česku se v posledních letech objevilo velké množství kebabáren, bohužel, kvalita kebabu u nás je poměrně mizerná. Drtivá většina prodejců si totiž maso sama nenakládá, ale používá zmražené polotovary, které se dovážejí z Německa a v našich fast foodech probíhá jen finální grilování.
Přestože velmi dobrou pověst má již léta kebabové bistro v Opletalově ulici, i tam údajně připravují kebab z polotovaru. Kam tedy zajít? Turci žijící v Praze doporučují restauraci Mangal na Václavském náměstí, kde můžete ochutnat tradiční druhy tureckých kebabů připravených na grilu na dřevěné uhlí.
A své četné příznivce v internetových diskusích má také bistro v nákupním centru Anděl. Milovníci kebabu však ovšem aspoň jednou za život vyrazí do Berlína, kde vystojí dlouhou frontu u stánku Mustafy v Kreuzbergu. Tamní kebab je doslova báječný.
Nechcete to zabalit?
Ostatně právě Kreuzberg má pro evropské tažení kebabu klíčový význam. Encyklopedie uvádějí, že slávu kebabu v Evropě odstartoval Mahmut Aygün, jeden z mnoha tureckých přistěhovalců, mířících po druhé světové válce do Německa.
Mahmut, jenž přišel do Německa jako ambiciózní šestnáctiletý mladík, si otevřel restauraci ve čtvrti Kreuzberg a právě zde v roce 1971 nabídl obyvatelům Západního Berlína první kebab v dnešním slova smyslu. Rožněné maso turecké restaurace samozřejmě nabízely, ale Mahmut ho přestal podávat na talíři a poprvé ho zabalil do pita chleba, čímž se zrodil moderní kebab ve formě fastfoodu.
Během dalších dvaceti let se kebab vypracoval do pozice nejprodávanějšího německého fastfoodu, když za sebou nechal nejen slavný berlínský „párek“ curry wurst (který vznikl též po válce), ale i americký burger.
V Turecku se tradičně připravuje hlavně jehněčí kebab, dále pak kebab z hovězího a kuřecího masa.
Moderní podoba stánku s kebabem na vertikálním grilu v centru Istanbulu.
V současné době je kebab k mání víceméně v kterémkoliv německém městě v jakoukoliv denní či noční dobu, přičemž ekonomové odhadují, že v celém Německu funguje na 15 tisíc kebabových fastfoodů, které živí 50 tisíc lidí a jejichž roční obrat přesahuje dvě miliardy eur.
Je to zdravé?
A co říct na kebab z dietologického hlediska? Poměrně zdravý, z fast foodu asi nejzdravější, protože se při jeho přípravě nic nesmaží. Vadí snad jen zbytečně velké množství soli.
Na druhou stranu je pozitivní, že se fastfoodový kebab se téměř vždy servíruje s poměrně velkým množstvím čerstvé zeleniny a ve své standardní podobě se podává v pita chlebu nebo zabalený v „tortille“.
