Není to chyba kuchaře
Čerstvé? Kdepak. V nejlepším případě je jídlo, které konzumujete, staré deset hodin, v extrému to ovšem může být i pět dní.
Nebudeme tvrdit, že jídlo podávané za letu na palubě letadla chutná mizerně. To by byla až příliš silná slova. Ale můžeme zodpovědně říct, že rozhodně chutná o dost jinak než na pevné zemi. To je tvrzení, za kterým stojí i věda. Lidské tělo totiž pobyt v natlakované rouře, která se vznáší devět kilometrů nad zemských povrchem, nese nelibě. A kombinace proměny tlaku, konstantního hluku či nízké vlhkosti vzduchu se promítá do našeho chuťového vjemu.
Když to vezmeme od konce: průměrná vlhkost vzduchu v kabině letadla činí asi 12 procent. I na rozpálené Sahaře je dvakrát vyšší. To vede k prosychání povrchu nosních sliznic, a v praxi pak k omezení našeho čichového vjemu. I kdyby jídlo před námi vonělo nádherně, po pár hodinách letu nemáme moc šanci to ucítit.
Hlukové pozadí tlumí naši schopnost vnímat sladkou chuť o 15 – 20 procent. Tlak zase soustavně pracuje na tom, že naše chuťové pohárky nereagují adekvátně na slané podněty. Naše schopnost vnímat slané klesá až o 30 procent. I když si třeba na zemi příjem těchto bílých jedů úzkostlivě hlídáte, v letadle jste schopni pozřít kávu ve formě nasyceného sladkého roztoku a sáček přesolených brambůrků spořádáte na posezení. Protože to jinak necítíte.
Letecké společnosti si jsou těchto nedostatků dobře vědomy. A vycházejí pasažérům vstříc. Třeba tím, že pokrmy cíleně nechávají přeslazovat a přesolovat. Takže si na nich zpravidla moc nepochutnáte ani po přistání.
