Moje milá, nejmilovanější maminko! Prosím Tě, odpusť mi to. Nevím, co se to se mnou stalo, nemá to nejmenší důvod, nikdo za to nemůže, jen já sama. Asi mi v hlavě přeskočilo. Nechci tu být, jsem tu na nic, i když vím, že každý tu je z nějakého důvodu. Já mám ale pocit, že důvod mého bytí vypršel.“ Tohle je začátek vašeho dopisu na rozloučenou, který jste napsala ve třiadvaceti letech, konkrétně devětadvacátého prosince 2012. Kdy si ho maminka přečetla?
Nečetla ho nikdy. Knížku má sice u sebe, ale nevím, jestli ji někdy otevřela. Bylo by pro ni velmi těžké si tím znovu procházet.
Najednou se mi v hlavě přehodila výhybka a přišla myšlenka: „Co to tady děláš, vždyť je to celé špatně! Holka, ty máš asi velký problém.“
