Říká se jim patchworkové rodiny. Sešívané nebo zrekonstruované rodiny, kde si jeden z rodičů najde po rozpadu vztahu nového partnera a sžívají se společně se svými dětmi, případně do rodiny nějaké své společné časem přidají. Patchworkové rodiny jsou přirozeným jevem dnešních vztahů. Aby dobře fungovaly a váš zázrak, který jste napodruhé našla, přetrval i v rodinné realitě, je třeba myslet na pár pravidel.
První a zřejmě nejdůležitější z nich zní jednoduše: nepouštějte se do nového projektu, pokud starý není dokončen. „Pokud dochází k zakládání nového příbuzenstva dřív, než se to původní vypořádá s následky svého rozpadu, vzniká riziko mnoha vnitřních konfliktů a s ním i nebezpečí znovu se opakujícího rodinného karambolu. Je proto férové upozorňovat na to, že pravděpodobnost potíží a neporozumění je v patchworkových rodinách značná,“ upozorňuje na svých stránkách psychoterapeutka a poradkyně v oblasti rodinných vztahů Eva Labusová.
Jenže ne všichni se s rozchodem či rozvodem vztahu srovnávají stejně dlouho. Jak si tedy prošlápnout cestu ke svému příteli, své přítelkyni, když bývalí ještě zdaleka nemají vše vyřešeno?
„Chce to tunu trpělivosti,“ svěřil se pětačtyřicetiletý Radek. Se svou novou přítelkyní a její dcerou žije na Moravě jen pár kilometrů od své bývalé ženy, se kterou má dva kluky. Zatímco jim se povedlo ve vztahu vše vyřešit a ve střídavé péči o potomstvo jsou schopní komunikovat a vycházet si vstříc ve prospěch dětí, partner jeho současné přítelkyně Lenky pěkně dlouho uzavřeno neměl.
Máma, teta, macecha?Jak si říkat, když s novým partnerem získáme i „nové“ dítě? Jste máma, macecha, nebo snad teta? Slovo macecha je pro většinu spojeno s negativními emocemi, i malé děti znají pohádky o zlých macechách, které s dětmi nikdy nezacházely dobře. Teta už je trochu přežitý termín a máma je jen jedna. „V dnešní době se v tzv. patchworkových rodinách setkávám často s modelem, že dítě oslovuje partnerku či partnera svého rodiče křestním jménem. Stále více tento model nahrazuje dřívější verzi strejdo či teto,“ vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Magdalena Dostálová. Kamila Šimůnková Petrovská, autorka platformy Třetí rodič, se nesžila s termíny otčím a macecha a zavedla místo toho emočně neutrální termín třetí rodič. Ujímá se také výraz bonusové děti, bonusoví rodiče, bonusoví prarodiče. Slovo bonus vyvolává pozitivnější emoce. Je to něco navíc. Něco jako dárek. |
„Vypadalo to, že je čisto, byli od sebe dva roky. Ale vše se změnilo, když jsme se s Lenkou a její dcerou, kterou má v péči, sestěhovali k sobě. Najednou ji neustále kontaktoval, vymýšlel si záminky, proč je nutné se sejít a co je nutné řešit. Snažil se s ní komunikovat přes dceru. Asi měl strach, že o ni přijde,“ popisuje svou zkušenost Radek s tím, že jej Lenčin předchozí vztah hodně vytrénoval a že se musel naučit hodně ovládat a držet zpět.
„Nakonec pochopil, že Lenka se má dobře, že na svém současném vztahu nebude nic měnit a že o svou dceru nepřijde, už je klid. Trvalo to rok a půl,“ dodával. Až nyní má pocit, že jejich nová – někdy tříčlenná, někdy pětičlenná patchworková rodina v klidu funguje.
Ty nejsi moje máma
Horší případy nastanou, když novou lásku svého rodiče nepřijímají děti, které mohou žárlit a bát se, že svého rodiče s novou „zlodějkou“ táty či „zlodějem“ mámy ztratí. Co radí odborníci v případě, když vstupujete do rodiny své nové známosti? Rozhodně si nehrajte na další mámu či tátu.
„Na mámu či tátu si skutečně nehrajme, není to třeba, zvláště jestliže by dítko již své rodiče mělo. Zpočátku se budeme oťukávat, výhodou je sledovat, jak s dítětem funguje (komunikuje) jeho rodič, který je naším partnerem. Postupem času k sobě budeme vztah nacházet,“ uvedla psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Magdalena Dostálová.
„Pokud budeme pobývat alespoň část času ve společném prostoru, je určitě vhodné, abychom se domluvili na pravidlech, která budou v daném prostoru platit,“ dodává. Ani v tomto případě netlačte na pilu, trpělivost se maximálně vyplatí a všechno má svůj čas.
A co oslovení máma? „Děti se mi vrátily z víkendu od svého otce a jeho přítelkyně s tím, že jeho přítelkyně je jejich další máma a že si přeje, aby ji tak oslovovaly. V ten večer jsem nemohla vzteky usnout. Druhý den jsme to prodebatovaly a vzhledem k tomu, že se to nelíbilo ani dětem, připomněly jsme si, že táta a máma jsou jen jedni, a jeho přítelkyni ať oslovují prostě jménem a berou ji jako tátovu kamarádku. I když s tím má problém,“ svěřuje se sedmatřicetiletá Lucie, která má syna a dceru ve střídavé péči s exmanželem.
Neříkej mi babi, slyší děti od nevlastních prarodičů. Ani ti to nemají lehké |
Psychoterapeutka a expertka na rodinné vztahy jí dává za pravdu. „V situaci, kdy dítě má dva poměrně funkční rodiče, ti se rozvedli či rozešli, ale nadále se na péči o dítě chtějí podílet a podílejí, tak se nový partner či partnerka rodičů skutečně nestává náhradníkem rodičů, ale spíš širší rodinou. V určitém slova smyslu tedy více tetou nebo strejdou,“ vysvětluje Magdalena Dostálová.
Jiné to je, pokud druhý z rodičů v životě dítěte dlouhodobě chyběl či chybí. „V situaci, kdy jeden z rodičů od začátku buď nefungoval vůbec či okolo rozvodu/rozchodu přestal fungovat ve smyslu pravidelného a smysluplného kontaktu s dítětem, se tak nový partner/partnerka rodiče stává podílníkem na výchově a péči o dítě. Jsou spolu většinu času, dítě nepřechází mezi dvěma domácnostmi dvou rodičů, protože nemá kam přecházet,“ vysvětluje Dostálová.
Malé děti to potřebují jinak
Velkou roli v sešívaných rodinách hraje přirozeně věk dítěte. „Pokud si matka dvouletého dítěte, která byla s dítětem již od těhotenství sama, najde nového partnera, ten může naskočit do role rodiče vůči dítěti s tím, že ono dítě nemá jiného druhého rodiče než tohoto nevlastního. Zde se tento nebiologický rodič do role rodiče prostě dostane a žije ji. Nezřídka svou roli potvrzuje adopcí dítěte,“ dodává.
„Klient chtěl svou milenku s jejími dětmi nastěhovat do domu k manželce a dvěma dětem. Považuji takovou možnost ze strany onoho rodiče za značně nezralou a vůči dětem velmi neohleduplnou.“
Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka
Jakkoli může být druhá láska dvou dospělých naplňující, vztahy v rámci nově utvořené rodiny jednoduché nejsou a zmatkem si v nich projdou všichni. Děti, příchozí partner, i ten stávající, který by měl zavést jakási pravidla.
„Proto je dobré, aby si noví partneři nechali nějaký čas jen ve dvou. V poradně se setkávám se situacemi, kdy se jeden z rodičů zamiluje, zboří mosty a okamžitě by rád dětem svého nového partnera či partnerku představil. Má pocit, že budou tvořit jednu velkou šťastnou rodinu. Děti ale mají dva rodiče, protože potřebují dva do jisté míry rozdílné, ale do nějaké míry také kompatibilní modely. Je tedy ohleduplné, aby partneři nejdříve vyzkoušeli, jak jim jejich vztah bude fungovat bez přítomnosti dětí,“ vysvětluje expertka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
Co řeší třetí rodiče?
|
Jak dlouho spolu žít, chodit vydržet? Podle Magdaleny Dostálové alespoň půl roku. „Když se vztah do té doby rozpadne, děti nezažijí další ztrátu. Také budou mít možnost se adaptovat na ohromnou změnu, že rodičovský partnerský vztah již končí, rodiče již nejsou partnery, ale nadále zůstávají rodiči. Až v další fázi je možné si s dítětem začít nejdříve o novém partnerovi rodiče povídat a po nějaké době jim jej teprve opatrně představit,“ dodává.
Já, nebo dítě?
Harmonie v patchworkových rodinách bývá velmi křehká a pokud se pravidla neurčí zavčasu, může docházet ke zbytečným konfliktům. Pokud má partner za sebou nějakou minulost, rodinu, děti, je třeba jej přijmout s jeho „baťůžkem“ hned na začátku a nečekat, že se pod vaším vlivem cokoli změní.
Připravte se také na to, že bude svůj čas dělit mezi vás a své děti. Že v nečekaných událostech budou děti jeho prioritou, takže bude občas třeba zrušit společné plány. A že mnohdy dostanou děti před vámi u partnera přednost.
„Zde bych apelovala na uvědomění si, kdo je na scéně dospělý. Když vstupuji do vztahu s partnerem, který již má za sebou vztah, ze kterého vzešly děti, beru si jej i s těmito závazky. Nemáme tedy stejnou startovní čáru, netvoříme si společné „my“ ze stejné startovní pozice. To všechno je velmi dobré zvážit, vrháme-li se do vztahu s někým, kdo již rodinu založil a má jednu, nebo dokonce více sad dětí. Protože situace, kdy proti sobě budou stát zájmy dětí a zájmy nové partnerky/ partnera skutečně může nastat,“ upozornila psychoterapeutka.
„Tam, kde kde se partner postaví za své děti proti vám, můžeme nezřídka nalézt i vinu rodiče za to, že dítěti fungující rodinu neudržel. Mohli bychom však nalézt i jiné motivy a důvody a ve finále je to tak trochu jedno. Každopádně by nezbytnou výbavou druhého rodiče měla být velká ochota ke komunikaci, nastavení k diplomatickému řešení a značná dávka umění asertivity navrch,“ doporučuje Magdalena Dostálová.
Do výchovy rodičům nezasahujte, radí psycholožkaOdpovídá Magdalena Dostálová z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy 
|
