„K otužování mě přivedla náhoda. Procházeli jsme s manželem kolem lesního rybníčku, bylo nádherné babí léto a já dostala obrovskou chuť se vykoupat. Ponořila jsem se do chladivé vody, která doslova hladila, a už jsem z ní, obrazně řečeno, nevylezla. Časem se nechala strhnout i má drahá polovička a letos jsou to čtyři roky, co se otužujeme. Je to už závislost, ale krásná a zdravá. Nevíme, co je to kašel, rýma, natož chřipka. Manžel, kterému je již přes šedesát, si dříve hodně stěžoval na ztuhlé klouby, zvlášť po ránu, kdy se často musel dlouze rozhýbávat. Během zimní sezony tyto problémy vždycky úplně zmizí, jako by nikdy neexistovaly,“ říká Zdeňka z Kladna.
Moc a síla studené vody
O tom, že otužování, je-li prováděno správným způsobem, může významně podpořit nejen obranyschopnost organismu, ale přináší s sebou i spoustu dalších zdravotních benefitů, není pochyb. Shodují se na tom jak odborníci z řad vědců a lékařů, tak i přívrženci této aktivity, které přichází na chuť stále více lidí.
Trend podpořila v poslední době ještě pandemie koronaviru, během níž se přírodní vodní zdroje staly vítanou alternativou k uzavřeným sportovištím. Nejde však o žádný módní výstřelek, právě naopak.
Otužování bylo populární již v 19. století, a to hlavně díky metodám německého kněze a léčitele Sebastiana Kneippa, který si vysloužil trefnou přezdívku „vodní doktor“, nebo Vincenze Priessnitze, zakladatele hydroterapie a také světoznámých lázní v osadě Gräfenberk nad Jeseníkem, kam se sjížděla klientela z Evropy i ze zámoří. Oba tito pánové skálopevně věřili tomu, že studená voda dokáže s lidským tělem „hotové zázraky“.
