Mohla jsi ještě počkat, tak teď trp, řekla babička
Sedmnáctiletou Martinu doprovodil k porodu o šest let starší přítel Miroslav a její sestra Ivana. „Prášky jsem brát nechtěla, protože moje sestra – dvojče – je bere a je po nich tlustá,“ přiznala Martina. „Martinka antikoncepci používat nechtěla. Přitom jsme jí to říkali, já i její máma. Tak proto máme naše malé miminko,“ potvrdil její přítel.
Při příjmu do porodnice nastaly potíže s tím, že dívka ještě není plnoletá. Místo maminky tak přijela souhlas s hospitalizací podepsat babička ze Zbiroha.
„Mohla jsi ještě počkat, tak teď trp, ty trdlo,“ podotkla a za chvíli zpražila ještě nastávajícího otce, kterému byl nemocniční mundúr těsný přes bříško. „Nebudeš rodit?“ rýpla si do něj.
Když se mladá rodička potýkala s kontrakcemi, byl její partner nesvůj a nevěděl, jak jí pomoci. „Si klidně zařvi,“ povzbuzoval ji, ale dostalo se mu jen nevrlého odseknutí.
Martina se zajímala, jestli si při porodu musí sundat piercing, ale když se ukázalo, že je v jazyku, tak porodní asistentka mávla rukou. Rozesmál ji ale hladový Miroslav, který se ptal: „Můžu si tady zakousnout něco k jídlu?“ Když se mu dostalo souhlasu, vyslal Ivanu ke skříni: „Podej mi bundu, mám tam sekanou.“
Martinka s rostoucí intenzitou bolesti ztrácela odvahu: „To nedám,“ vzdychala a později prostřednictvím sestry požádala i o „rajský plyn“. „Ono to trochu utlumí kontrakce,“ vysvětlovala porodní asistentka. „Nebudou tak intenzivní. Na každého to působí jinak, někdo je euforický, a někdo zas takový vláčný.“
Ještě před příchodem malé Natálky na svět vystřídala sestru na porodním pokoji maminka. Sestra musela počkat na chodbě, protože rodičku smějí doprovázet maximálně dva lidé. „Teď ji slyším křičet,“ hlásila do telefonu.
