V podlouhlých prostorách sálu Pragovka v pražských Vysočanech a jeho okolí se snoubilo vše, co do světa Tomáše Kluse neodmyslitelně patří. Apel na šetrnost k planetě už cestou k hale. „Jiný“ catering. V předsálí dostala prostor třeba jídelna, jež dává šanci kuchařkám bez domova. Milým osvěžením v hájemství běžně vyhrazeném klobásám a langošům ovšem byly i čerstvé „mazané chleby“ nebo voda zdarma.
Na samotném koncertu, který se od předchozí části Recyklusu lišil jen drobně, potom písničkář dokázal spojit mohutnost s intimností. Dobře řešené projekce z pódia pomocí pláten ve tvaru oka ve dvou úrovních dlouhého prostoru umožňovaly sledovat dění i lidem mimo kotel ve stylu velkých halových koncertů. Zároveň první píseň Klus zahájil překvapivě uprostřed fanoušků a jejich davem se během ní probojovával ke kapele.
Ta hrála jako o život, což je ovšem v případě muzikantů sdružených v Klusově Cílové skupině standard. Ale je dobré, že ať už z jeviště hlásá svá poselství, nebo uprostřed davu, kam znovu ještě seskočil během koncertu, improvizuje rýmy, může se zpěvák o svou kapelu spolehlivě opřít.
Dobře přijatý byl i duet s Thomem Artwayem nebo nový singl Apak, který Klus odzpíval s manželkou Tamarou, která jen pro tuto chvíli odložila šátek se svou ani ne měsíční dcerou. Jinak s ní procházela celým areálem, což jen podtrhovalo domáckou atmosféru, kterou se podařilo navodit i navzdory tomu, že sobotní koncert byl po všech stránkách velký.
František Bořík, Meme (Pragovka, Praha, 30. září 2017)
A do klusovského vesmíru, kde se mísí humor s hudbou i jistou dávkou divadelnosti, dokonale pasovala i předkapela Meme. Nový projekt Matyáše Vordy a Františka Boříka z Mandrage sází na projev až kabaretní, navzdory komornímu obsazení znějí jejich písničky překvapivě plně a v textech ani v pódiové prezentaci se humorem nešetří.
