Turné Recyklus bude mít už druhé pokračování. Je to něco jako nekonečné turné Boba Dylana?
To ne. Máme vymyšlený už další koncept, ale ten bude trochu náročnější. A Recyklus, tak jak je postavený, pořád funguje a má co říct. Do týmu jsme přibrali Matyáše Vordu z Mandrage a Ondru Eremiáše, kteří nám pomohli upgradovat scénu Elišky Podzimkové. Dál budu rozbíjet hranici mezi jevištěm a hledištěm a v Pragovce si zároveň trochu ozkouším ten nový koncept.
Co o dalším konceptu můžete prozradit?
Navazuje na Recyklus, kde jsem se snažil otevřít diskusi na téma planeta a jak jí můžeme pomoci. Chci podpořit úsilí o to, učinit z 21. století století dialogu, protože když spolu málo mluvíme, dává to prostor lidem, kteří mají pocit, že můžou mluvit za nás.
V čem konkrétně bude „recyklovaný“ Recyklus jiný než jeho předchozí verze?
Bohatší playlist, k tomu máme připravené skvělé projekce a konkrétně v Pragovce bude odpočinková zóna se stánky s jídlem a projekčním plátnem, u něhož se může vyvalit ten, koho už nebude bavit stát pod pódiem. Zároveň budeme před koncertem promítat dokument Přátelství a návštěvníci budou mít možnost poslechnout si moje demonahrávky.
Původně polovinu skladeb na koncerty vybrali fanoušci v anketě. To se nemění?
Zůstane původní playlist, ale budeme k němu přidávat. V archivu jsem objevil kousky, které nabraly na aktuálnosti. Například píseň Vlastenci s hákovým křížem, kterou jsem hrával na koncertech sám. Je to bajka, v níž přirovnávám lidi ke psům, kteří však na rozdíl od nás přes množství ras netrpí rasovými předsudky. Zahrajeme i novinku A pak, kterou jsem nazpíval se svou ženou.
Co vás vedlo k tomu, nazpívat píseň s manželkou?
Hustím do ní od začátku. Jí se nechtělo a já se nedivím, protože pohled na ni byl poměrně podivně kritický. Taky mám radost z toho, že jsme se s Jirkou Kučerovským vrátili k tomu, jak jsme pracovali na albu Racek – zavřeme se sami ve studiu a hrajeme si. Takhle vznikla i aranž téhle písně a je to vlastně odpověď na singl Dobré ráno.
Tomáš Klus – A pak
V čem?
Zpívám o tom, že už nehledám štěstí v cizích stájích. Hledal jsem ho u různých dívek a dost často i najednou nebo skrz různé názorové směry a přístupy k životu. Myslím si, že když se člověk zamyslí, zjistí, že svět, ve kterém žije, není ten, ve kterém by žít chtěl. Žádná změna nepřijde lusknutím prstů a nemá smysl čekat, že to za nás udělá vyšší moc. Problém společnosti je problém lidí a jen lidi ho mohou vyřešit. Nejsnadnější cestou je změnit náhled, být si vědom svého jednání a jeho následků. To může každý člověk udělat sám a hlavně hned. Považuju též za důležité probouzet v sobě altruismus, soucitnost a respekt vůči okolí. Například nakoupím jídlo, nasytím rodinu, ale když mám něco, co bych vyhodil, tak udělám pár kroků a dám ho organizaci, která je schopná rozdat ho potřebným. Změnit svět, to zní pompézně a jako gesto, které lidi odradí. Ale změnit svůj svět jde a já se snažím tímhle lidi nakazit.
Další projekt, na kterém se podílíte, je CD Ukolébavky. O co jde?
Náš basák Honza Lstibůrek spolu s textařem Robinem Králem si vždycky vytipují nějaké téma, které koncepčně zpracují. Teď napsali deset ukolébavek a oslovili mě a Ewu Farnou, abychom je nazpívali. Jsou to krásné písničky, které dovedou harmonizovat prostředí tak, aby člověk usnul krásným plnosnivým spánkem.
