K rozvoji takzvané panické poruchy dochází nejčastěji mezi 23. a 29. rokem života, ale může k němu dojít i kdykoli jindy, například během dětství nebo až ve stáří. Jednou z možných příčin bývá dlouhodobý stres, ale také geny, nedostatek aminokyselin, neurotransmiterů (nervových přenašečů) nebo některých minerálů (draslík, hořčík, zinek, selen).
Nejčastější příznaky při atace
|
Někdy také může jít o důsledek syndromu chronické únavy, bakteriálních nebo virových onemocnění (chlamydiové infekce, borelióza). V neposlední řadě bývá panická porucha častým následkem různých traumat (rozvod rodičů, smrt někoho z blízkých, těžká autonehoda, psychické či fyzické týrání, sexuální zneužívání aj.). Na podobné události naše mysl většinou reaguje tak, že je potlačí a vytěsní, aby nás dále netraumatizovaly.
Strach a paralýza
A jak takový záchvat paniky probíhá? „Bylo kolem půl jedné v noci, když mě ze sna vytrhl příšerný pocit, že nemůžu dýchat. Vymrštila jsem se na posteli a zoufale lapala po vzduchu. Ale jako by tam žádný nebyl. Ani venku, ani v mých plicích. Dokonalé vakuum. Napadlo mě, umírám. Zběsilý srdeční pulz jsem cítila snad v každé buňce. Nemohla jsem hýbat prsty. Nedokázala otočit hlavou. Neměla jsem sílu volat o pomoc. Potom jsem se propadla kamsi do tmy a hned nato mě zaplavila ledová prázdnota a já nejspíš omdlela. Když jsem se ráno probudila, všechno mě bolelo. Připadala jsem si jako po boji,“ vzpomíná na své první setkání s panickou atakou čtyřicetiletá Dominika, která se s těmito stavy opakovaně potýkala téměř dvacet let.
Pomohla až cílená psychoterapie, zdravá životospráva a některé zásadní životní změny, k nimž se po dlouhé době odhodlala.
Zblázním se, udusím se, umřu! Dětí s panickými poruchami přibývá |
Domov jako útočiště
Panické záchvaty jsou někdy natolik vyčerpávající, že lidé, kteří jimi trpí, nemohou dál normálně fungovat. Někteří jsou nuceni odejít ze zaměstnání, přijdou o vztah nebo se ocitnou v naprosté sociální izolaci.
K tomuto problému se totiž časem přidávají další komplikace, jako je agorafobie – úzkostná porucha, kdy má člověk strach pobývat ve veřejných prostranstvích, kde není záruka, že by mu byla rychle poskytnuta potřebná pomoc. Tito lidé odmítají jezdit na výlety, chodit na nákupy nebo za zábavou, a může to dojít tak daleko, že mají strach opustit domov.
Jejich úzkosti nahrává i fakt, že často nemají nikoho, komu by se mohli svěřit. Většina lidí vůbec netuší, že něco takového existuje, a postižení jsou často zařazeni do škatulky simulant či hypochondr.
Možnosti léčby
Při léčbě panické poruchy se využívají léky a psychoterapie. Každý z těchto přístupů má svá specifika a důležitá je jejich vzájemná kombinace.
Psychoterapie – stejně jako antidepresiva nebo preparáty z jiných skupin psychofarmak – má prokazatelný vliv na strukturu centrální nervové soustavy, což prokázaly opakované studie za pomoci zobrazovacích metod (například funkční magnetická rezonance).
Co dělat, když přijde záchvat1. Zadržte dech na dobu, než v duchu napočítáte do osmi. 2. Proveďte dlouhý výdech trvající stejnou dobu, jakou jste zadržovali dech. 3. Následuje krátká pauza před nádechem (na 4 doby). 4. Proveďte dlouhý nádech (opět na 8 dob). 5. Znovu zadržte dech, tentokrát v plném nádechu. Napněte svaly na ramenou a pažích a zároveň celou silou vytlačte břišní stěnu jako míč směrem vpřed. V téhle pozici vydržte 8 dob. 6. Dlouze vydechněte, na 8 dob (nebo i víc). Vzduch nechte z plic vycházet bez úsilí, spíš se snažte výdech zpomalit. Zároveň povolte svaly ramenou, paží a břicha a celé tělo nechte „zvadnout“, kompletně uvolnit. 7. Zopakujte celý postup od 4. do 6. kroku. K tomu, abyste zmírnili příznaky akutního záchvatu, obvykle postačí 10 opakování. |
