Nejslavnější českou babičkou je bezesporu ta od Boženy Němcové, i když knihu z roku 1855 někdy považujeme za nudnou školní četbu. Tak ten předsudek překonejte a Babičku si přečtěte. Budete překvapeni, jak dobře je to napsáno a kolik to má různých rovin. Až po letech jsem třeba docenil pasáž o blížící se smrti:
„Babička cítila dobře, že života jejího namále, protož si jako dobrá, moudrá hospodyně všecko v pořádek uvedla. Nejdříve smířila se s Pánembohem a s lidmi, pak rozdělila svůj malý stateček. Každý dostal památku. Pro každého, kdo k ní přišel, měla milé slovo, každého, kdo ji opouštěl, provázel její zrak, když i paní kněžna s Hortensiiným synem navštívivše ji odcházeli, dlouho se za nimi dívala; ona věděla, že se s nimi na světě více nesetká.“
Ano, jazyk Němcové je archaický a možná se nečte úplně nejlépe. Kdybych se ale jednou takhle dokázal rozloučit se světem…
Možná se tak dobře nevyznají v počítačích a mobilech, ale přinášejí pohled na svět z jiné doby. Možná to nedoceňujeme, ale kdo se dokáže nad problémy zamyslet z více úhlů, nejspíš je vyřeší lépe a bude v životě úspěšnější.
