Když se před válkou ve francouzské Normandii řeklo „voní to jako u Diora“, prý to znamenalo něco úplně jiného než dnes.
Ano, v městečku Granville na pobřeží Normandie totiž zdědil Morris Dior – otec Christiana a Catherine – továrnu na hnojiva, kam mimo jiné dovážel i guáno, trus mořských ptáků. A když vítr foukal nesprávným směrem, nesl s sebou z jeho výrobny k lidským obydlím ve městě i silný zápach. V takové dny prý místní říkali: „Dneska to zas páchne Diorem.“ Zároveň ale právě tady na zahradě jejich rodinné vily naučila matka obě děti pěstovat růže, což nakonec zúročily v jednom z nejslavnějších parfémů světa. Pro mě bylo každopádně překvapení zjistit, že vůně Diora nebývala vždycky tak sladká jako dnes.
Rodinný archivář mi vyprávěl o mladší sestře, která pěstovala růže jako základní přísadu pro parfém Miss Dior. Ten prý byl pojmenován právě podle ní. I ji Němci poslali do koncentračního tábora. To už mě začala fascinovat.
