Díky vnější stylizaci obě herečky představují stejný typ, jen barva vlasů a přiléhavého tílka má nyní o něco světlejší odstín. Také ramínka dotyčného tílka jsou teď užší, čímž se ztepilost hrdinky ještě zdůrazní. Na její výraz to však bohužel nemá vliv, ač na obranu Vikanderové je třeba říci, že ostatní hrají ještě hůř.
Fotogalerie |
Mírný posun nastal v sociálním ukotvení: Lara Croft je sice stále bohatou dědičkou majetku zmizelého otce dobrodruha, avšak na rozdíl od své filmové předchůdkyně nebydlí na zámku ani nestuduje. Naopak žije plebejsky včetně bláznivých závodů na kole, aby v klipovém rytmu hudby, již dodal módní autor Junkie XL, působila „cool“.
Norský režisér Roar Uthaug asi přišel producenty levně; navíc vše, co má za sebou – reklamy, horor i katastrofický film o obří vlně – ve svém hollywoodském debutu použil. Nic víc. Proč taky, když scénář opisující Indianu Jonese zbaveného nadsázky pouze kličkuje mezi třemi požadavky: sponzorskými značkami, formátem 3D a co nejdelší metráží.
Důsledek bije do očí. Celá první půlhodina s únavně slzavými vzpomínkami na dětství a opakováním japonské legendy, za níž se po otci vypraví též dcera, by ve filmu vůbec nemusela být – i za tu cenu, že by divák přišel o mile svižnou cyklistickou jízdu coby první z ukázek extrémních sportů.
Tomb RaiderRežie Roar Uthaug, hrají Alicia Vikanderová, Walton Goggins, Dominic West, Daniel Wu Hodnocení: 40 % |
Digitální ztroskotání nesahá Titaniku ani po čáru ponoru a bitky o hrozivou hrobku připomínají reality show Robinsonův ostrov, kde se pod záminkou boje o přežití předvádí vzrušené oddechování krásek v úsporných, pokud možno promáčených či propocených úborech.
Navíc zlosynovi je nutno vyrvat nejen klíč ke zkáze světa, ale též zotročené kopáče, k čemuž slouží lukostřelba, horolezectví, plavání v peřejích. Naštěstí sem spadá i jediná opravdu efektní akce, která zaplatí tak půlku vstupenky, scéna s troskami letadla nad vodopády.
Recenze filmu Tomb Raider od herního experta |
Ovšem vrcholná podívaná přijde právě v polovině, pak už se střídají pouze dvě roviny vyprávění, jedna dutější než druhá: ušlechtilé rodinné výlevy a záhrobní horor s vyčpělými pastičkami. Jeho podstata i ztvárnění směle soupeří s úrovní jiné zbytečné předělávky, loňské Mumie. Také ji měli raději nechat spát – ovšem Lara Croft dokonce i Mumii překoná dovětkem, který otvírá k případnému pokračování ne snad dvířka, ale rovnou bránu.
Třicet procent lze rozdělit mezi dvě pohledné akční mezihry a jihoafrickou podobu džungle. Deset procent navíc pak přichází v zastoupení mužského publika, které je s vděčností připíše Alicii Vikanderové za úplně jiné přednosti než ty, jež jí v Dánské dívce vynesly hereckého Oscara.
