Italský inspektor Cattani byl ovšem profesionál, kdežto vojenský prokurátor Rédl zosobňuje idealistu, který se na sklonku roku 1992 zaplete do nebezpečné hry zkušených cyniků. Jednak má na starost soud s bývalým šéfem StB Ferencem, což je jasně přiznávaný odkaz ke skutečnému generálu Lorencovi, jednak se za vydatné dávky scenáristických náhod dostane na stopu gangu, jenž bez milosti odklízí svědky svého černého obchodu se zbraněmi z vlaků odvážejících sovětskou armádu.
Fotogalerie |
Stylizované titulky na vagonech uvádějí vděčné prostředí železnice, ale jinak si s vláčky tým režiséra Jana Hřebejka příliš nepohrál.
Módní publicistická berlička současných dramat – podtitulky sdělující přesná data událostí včetně dní zbývajících do rozdělení státu – provází retronáladou od adventu až po novoroční tečku vesměs v duchu severských krimi. Nikdo si pomalu ani doma nerozsvítí, vládne temno, sychravo, deziluze, rozpad, zmar, nicota, až divák žasne, že ta ponurá 90. léta ve zdraví přežil.
Organizovaný zločin v sobě tradičně nese jistou nezúčastněnost, výkonní ranaři působí příliš okatě svým zjevem i slovníkem, nicméně herecky právě jejich skvělí představitelé David Novotný a Martin Hofmann naprosto jednoznačně kralují. Naopak Rédl není Rapl, jinými slovy Ondřej Sokol nemá výbušné kouzlo Hynka Čermáka, celou sérií prochází se stejným výrazem, ať poklidně debatuje, nebo jej mučí. Roli mu však ztěžuje i typicky seriálové nastavování, jmenovitě sprchování, oblékání, svlékání, zouvání, přecházení, popojíždění, kontrolování dokladů.
Absurdita dějin
Že si vojenský prokurátor počíná jako soukromé očko, je klasickou součástí autorské licence, kostrbatější konstrukci už zosobňuje vězněný exšéf StB coby hrdinův tajný poradce ohledně armádních šifer. Předvádí se variace na Mlčení jehňátek, „zlý“ se baví, „hodný“ tápe, komu má věřit, a na scénu vstupuje ještě novodobá Mata Hari.
Nejednoznačnost charakterů projektu sluší, i když mravní polemiky trpí mnohomluvností a Rédlovo vnitřní dilema, že musí hledat pomoc u lidí, které chtěl za jejich minulost trestat, demonstruje absurditu dějin až plakátově „na sílu“.
Bohužel ze zajímavého, ba provokativně nastaveného balancování mezi dobrem a zlem se na konci uteče k očekávaným závěrům. A především se pro nadvládu politické morality šidí pořádná detektivka, jakkoli Rédl používá akční prvky na zdejší poměry dost drsné.
RédlČesko, 2018, 4x60 min Režie: Jan Hřebejk Scénář: Miro Šifra Hrají: Ondřej Sokol, David Novotný, Martin Hofmann, Roman Polák, Petra Hřebíčková, Martin Pechlát, Ján Bavala, Přemysl Bureš Hodnocení: 55 % |
Zvláště pak v posledním dílu si poctivě nasbírané body odepisuje takřka závratnou rychlostí. Může za to jak zběžně přihozené tajemství kolem sexuální orientace, tak krkolomně krvavá východiska z nejvyšší nouze. Tady měl zasáhnout rozumný dramaturg, který by řekl: Ano, je to efektní, ale už se to láme hodně násilně přes koleno, pozor, aby to nepůsobilo naopak směšně.
Nadto se k historce přilepí ještě dva až tři dodatečné konce, které celek opět rozdrobí a morální kocovině dají umělohmotnou pachuť.
Zkrátka přes viditelně vyšší ctižádost dopadl Rédl skoro stejně jako slovenský Rudý kapitán, s nímž sdílí jméno teprve třicetiletého scenáristy Mira Šifry, tedy jako přehnaná estébácká kovbojka. Jen delší.
