Ano, je – ale s tou podmínkou, že u pokladny kina si člověk třikrát zopakuje: Jdu na teenagerovskou akční sci-fi, tudíž na pohádku, vím, že je to úplná ptákovina, umění nečekám, přesně tohle chci.
TransformersUSA, 144 minut. režie Michael Bay, hrají Shia LaBeouf, Megan Fox, Jon Voight, John Turturro, Josh Duhamel, Hodnocení: 70 % |
Kdo daná pravidla přijme, vychutná si opravdu vydařený kousek – tedy v rámci žánru. Vyznavače filozofické sci-fi asi nenadchne historka o vesmírných robotech, kteří válčí o jakýsi životně důležitý zdroj skrytý čirou náhodou zrovna na Zemi, přičemž klíč k němu třímá nic netušící výrostek, jehož děda polárník kdysi sahal, kam neměl.
Na druhou stranu drží příběh vcelku šikovně pohromadě – na to, že nevzešel z literární předlohy, nýbrž z pouhé dětské hračky. Obří roboti, „hodní“ Autoboti i „zlí“ Decepticoni, mají schopnost se měnit v auta všech typů a tvarů, což ve filmu připomíná oživlou stavebnici Lego. Ale technicky jsou to proměny opravdu dokonalé a trikově leckdy hraniční takřka s baletem.
Recenze dalších dílů |
Je znát, že nad stavebnicí jménem Transformers se sešli dva velcí hračičkové, Steven Spielberg coby producent a Michael Bay jako režisér. „Z Baye“ pochází nešizená akce, úchvatné letecké útoky nad písečnou pouští nebo honička autem s policisty; „ze Spielberga“ směsice úsměvu a citu, zračící se v dojemných očích spoutaného robota-lidumila.
A naštěstí pro ty, kterým jen akce nestačí, má film ještě jednu silnou zbraň: vkusný, duchaplný a téměř všudypřítomný vtip. Kdyby za nic jiného, za tři okamžiky smíchu lze dát ruku do ohně: za scénku s čivavou jako z parodie Mars útočí!, za mezihru rodičů, mladého páru a mužů zákona a za grotesku, již předvádí sladký John Turturo coby zvláštní agent.
Kovové chobotničky
Přitom zprvu to na veselou podívanou nevypadá. Film neztrácí čas, ač ho má nazbyt: začíná rychlým shrnutím situace a idylou vojáků kdesi v Kataru, do níž udeří první vesmírný útok. K tomu se servíruje obligátní dramatická hudba, poplach v Pentagonu a zdrcené rodiny vojáků; dámy v publiku se počínají nudit.
Ale to se změní, jakmile na scénu vstoupí Shia LaBeouf coby náctiletý hlavní hrdina s přirozeným výrazem kluka odvedle. A spolu s ním přichází kouzlo silácky přidrzlého i sebepochybovačného humoru pubertálního věku: ve škole, doma i na námluvách spolužačky, na nichž má hrdinovo „kouzelné“ autíčko lví a hravý podíl.
Samozřejmě leccos připomíná motivy již viděné. Malé mechanické mršky vypadají jako kovové chobotničky z druhého patra či jako potvůrky z Minority Report, zhroucených ministrů obrany už také Hollywood vyprodukoval dost, ale třeba americký prezident je tu přítomen pouze v zábavném detailu červených ponožek.
Zkrátka Transformers si našli velmi příjemnou tóninu v půli cesty mezi monumentálností a parodií, tak trochu jako Muži v černém. Malé žerty pašují i do bojových sekvencí a ve scéně, kdy na sebe dva sokové míří navzájem zbraněmi, se dopustili dokonce dialogu snů – Budu počítat do pěti! – Já do tří!
Najdou se i stíny. Škoda, že se pro finále nevyužily prostory obrovské přehrady, že si roboti neodpustili frázovitá humánní poselství a že je film o dobrých dvacet minut delší, než by mu slušelo.
Když si okouzlení kluci začnou hrát na vojáčky, nevědí, kdy přestat. Nicméně z plechové hračky vytvořili opravdu milou hračku do kin – pro ty, kdo právě a pouze tohle od filmu čekají.
