Léčila jsem se klasicky, pila jsem čaj s medem, ležela jsem a brala paralen. Po několika dnech jsem se cítila o dost líp, ale únava pořád zůstávala. Nasadila jsem kúru „céčkem“, ale práce na zahradě nepočká. Tak jsem se vrhla do běžného režimu a věřila jsem, že se to usadí.
Pár týdnů jsem byla v pohodě, ale pak se mi vrátila teplota. Sice jenom kolem 37,5 °C, ale měla jsem ji dva týdny. Dcera se zlobila, tak jsem pro jistotu, přestože jsem očkovaná, šla na testy. Ukázaly to, co jsem předpokládala – o covid nešlo. Taky jsem nekašlala ani jsem neměla žádné dechové potíže.
Když jsem nakonec teplotu paralenem srazila, odjela jsem na chatu s vnoučaty a týden se věnovala jenom pískovišti, vaření ovocných knedlíků a hraní Člověče, nezlob se! Užili jsem si to náramně a vůbec mi nevadilo, že jsem skoro nespala. Úplně jsem si dobila baterky.
Bolesti kloubů
Když jsem se vrátila domů a začala zase okopávat záhony, trápily mě klouby. Jakmile jsem pracovala delší dobu, začaly mi otékat. To jsem nikdy předtím neměla. Koupila jsem si voltaren a nějaké přírodní masti. Bylo to jako na houpačce, některé dny úplně v pohodě a jindy jsem se sotva zvedla z postele. Neskutečná slabost, bolest kloubů, často mě trápily i bolesti hlavy.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Kamarádka mi poradila nějaké čaje, tak jsem to zkusila a ulevilo se mi. Pak se mi zase vrátily horečky, tentokrát jsem měla 38 °C i víc a paralen vůbec nefungoval.
Moje praktická lékařka odjela na dovolenou a k zastupující paní doktorce se mi nechtělo, tak jsem si řekla, že to ještě vydržím.
Zaskočilo mě to
Po pár dnech horečka zase ustoupila, ale únava od té doby už byla můj stálý společník. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu, ale ani jsem neměla radost, že jsem pár kil zhubla. Nějak jsem úplně ztratila energii. Dcera volala, že asi na týden přiveze děti, a já si neuměla představit, že bych s nimi blbla nepřetržitě sedm dní. To mě konečně zvedlo z gauče a šla jsem k doktorce.
Vyšetřila mě a nechala udělat krevní testy. Ty odhalily boreliózu. Klíštěte jsem si nevšimla, ani žádné skvrny, jak se příznaky popisují.
Docela mě to zaskočilo, ale je fakt, že na zahradě od časného jara do zimy trávím spousty času. Jsme tak zaměření na covid, že už nám nepřijdou na mysl jiné nemoci. Nakonec jsem to po delší době zvládla, ale kdybych byla šla k lékařce o několik měsíců dřív, když jsem začala mít vážné obtíže, bylo to lepší.
Názor odborníkaKateřina Kučerová, praktická lékařka pro dospělé, EUC Klinika Plzeň S boreliózou je to někdy složité, většina případů je s typickým průběhem – nejprve zarudnutí, které má postupně centrální vyblednutí, v podstatě se kolem místa přisátí vytvoří červený prstenec, poté přichází na řadu únava, bolesti svalů a kloubů. Prstenec se odborně nazývá erythema migrans (stěhovavý erytém) a často putuje po celém těle, mnohokrát se mi již stalo, že pacient měl klíště např. na horní končetině a přišel s erytémem na noze. Takže si někdy člověk klíštěte nemusí vůbec všimnout. Jsou ale případy, kdy se typický erytém vůbec nevytvoří a nastoupí rovnou další stadium – bolesti svalů, únava, pískání v uších apod., někdy i pouze bolesti zad. Pak záleží na lékaři, zda vyhodnotí příznaky typické pro boreliózu či nikoli a nabere protilátky, které se v krvi vytvářejí cca tři týdny od přisátí. Při pozitivitě protilátek se pak pacient přeléčuje antibiotiky po dobu minimálně dvaceti dní. |
