Ve výzkumu léku se většinou hraje o čas. Stále si to uvědomujeme u koronaviru, ale podobné je to u rakoviny. Neříkal jste si někdy v laboratoři „sakra, jde to pomalu, přidej“? Zvláště když občas s lékaři chodíte na oddělení za pacienty a znáte jejich příběhy...
Několikrát za rok mi přesně tohle běží hlavou. Děláme, co můžeme, ale máme tvrdého soupeře. Pokud je to alespoň trošku možné, snažíme se pacientům na základě jejich genetického profilu (genová informace nádoru, pozn.red.) nabídnout vhodný cílený lék, jenž je k dispozici. Usilujeme však o to, abychom do budoucna měli efektivní buněčnou terapii, kterou bychom byli schopni nabídnout široké skupině pacientů.
Metoda využívá určitým způsobem posilněný imunitní systém, který pacientovi dodáme, a on pak nádorové buňky zlikviduje.
