Mluví se o vás jako o výrazném koloristovi. Proč jste tedy s cyklem DeepHaus přešel na odstíny šedé a černé?
Protože jsem se přistihl, že techniku a postupy, které jsem si vyzkoušel během školy, začínám používat s manýristickou jistotou, a trochu jsem se lekl, kdybych se v té jistotě moc zabydlel, že pak budu mít strach začít s něčím novým. Vzhledem k tomu, že jsem používal při malování výraznou barevnost, byla pro mě jedna z logických možností zbavit obrazy barevnosti, a tak začít jakoby od nuly.
Ale i černá má spoustu odstínů. Dříve jsem byl zvyklý na určitý způsob uvažování, styl malování a techniku, o níž jsem věděl, jak funguje. Byli na ni ostatně zvyklí i lidé, kteří moji práci sledují a kteří si ji kupují, a ti mají změnu rukopisu rádi nejméně. A celkem racionálně se bojí o svoji investici. Člověk pak má tendenci se hlídat, aby náhodou příliš nepřekročil pomyslnou hranici rozpoznatelnosti, a tím se nedostal na okraj zájmu odborné veřejnosti a sběratelů umění. Cítil jsem ale, že se má práce začíná zacyklovat.
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že pro to, abych maloval tak dobře, jako táta zpíval, budu muset urazit ještě kus cesty.
