S Jindrou jsme se poznali před pár lety na jednom letním festivalu. Já tam byla s kamarády, on s přítelkyní. Celý večer jsme všichni strávili společně. Nezakrývám, že se mi líbil, ale balit ho před jeho přítelkyní mi nepřišlo fér. Nicméně jsme si navzájem vyměnili kontakty.
Uplynula nějaká doba a naše cesty se znovu zkřížily na Tinderu, kde jsem narazila na jeho profil a dala mu, spíš jen z legrace, lajk. A on mně taky. Slovo dalo slovo a po asi dvou týdnech dopisování jsme se konečně potkali. První večer se protáhl na několik hodin, měli jsme si pořád co říct.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Už tehdy jsem měla zpozornět, když měl potřebu mi vykládat o své bývalé přítelkyni, která se s ním před několika měsíci rozešla. Jenže když se vám někdo líbí, přivřete oči a necháte to tak. Je to velmi charismatický muž, dobře se poslouchá, má velký smysl pro humor, je s ním legrace. Jednoho dne mě pozval k sobě do Prahy, kde pobýval část týdne a další část týdne doma v Brně. Na ty dva dny v Praze nikdy nezapomenu, byl to opravdový gentleman.
První šok přišel ve chvíli, kdy jsem se čistě náhodou dozvěděla, že má skoro tříletá dvojčata z ještě dávného vztahu. Byla jsem zničená, ne z toho, že má děti, ale z toho, že mi to neřekl. Snažil se mi to vysvětlit tím, že poslední bývalá přítelkyně, které to hned řekl, mu to při rozchodu hodně vyčítala a bál se, abych nezareagovala podobně.
Nemohla jsem se přes to přenést, pořád mi jelo hlavou, co všechno mi ještě zatajil a proč to prostě neřekl? Vždyť mu muselo být jasné, že jednou se to stejně provalí a vymlouvat se na bývalou přítelkyni mi přišlo hloupé. Měsíc jsme se spolu nebavili. Jenže se ozval, omlouval se já mu tedy odpustila. Dneska si říkám, jaká to byla hloupost. Postupně z něj začaly vylézat informace, že s dětmi a bývalou partnerkou vlastně částečně žije, když je v Brně. To už na mě bylo opravdu hodně. Jednoduše jsem mu už nebyla schopná věřit. Koncem roku jsme se dost pohádali a nějakou dobu na to jsem se rozhodla náš vztah ukončit.
K dítěti se odmítl znát
A tehdy nastal zlom, myslím, že to jeho ego neuneslo. Tady to mohlo všechno skončit, takové věci se prostě stávají, když si dva lidé už dál nerozumí. Tou dobou jsem zjistila, že jsem těhotná a chystala jsem se mu to říct, ale neměl zájem komunikovat. Já ale chtěla, aby to věděl, i kdybych měla zůstat s dítětem sama, asi bych si pak jednou vyčítala, že jsem mu to zatajila a vlastně i to, že bych svému dítěti nedala šanci vědět, kdo je jeho otec.
Po dlouhém přemýšlení jsem mu to nakonec řekla a jeho reakce byla vcelku kladná, slíbil, že se finančně o malé postará a bude ho/ji chtít poznat. Pár dní na to otočil o 180 stupňů. Začal naprostý psychický teror, nutil mě do potratu, proběhly hádky, urážky, dělal prostě všechno pro to, abych těhotenství ukončila. To nepřicházelo v úvahu. Když nedocílil svého, utnul veškerý kontakt.
Po více jak měsíci jsem se mu ozvala já, ale nechtěl ani slyšet o tom, že by se měl v budoucnu nějak angažovat. Zanedlouho se sám ozval, abychom vše probrali. Sdělil mi, že neví, jak to bude vše dělat, když má teď měsíc novou přítelkyni a že si stejně myslí, že to není jeho. Na to jsem neměla slov a uvědomila si, že s takovým člověkem nemá smysl dál něco řešit.
Zůstala jsem sama
Bylo to pro mě neskutečně stresující a smutné, nikomu bych nepřála, aby prožíval to, co já. Probrečela jsem spoustu dní i nocí. Bylo mi nanic z toho, že naše společné dítě bude bez otce, ale první dvě děti miluje, třetí ale odmítá a nechce ho ani vidět.
Potom přišla další rána. Na konci prvního trimestru na screeningu mi bylo řečeno, že dcerka je o zhruba dva týdny menší, než by měla být a má velmi slabou srdeční odezvu. Vyšetření další den jen potvrdilo to, čeho jsem se bála nejvíce. Začal samovolný potrat a mně puklo srdce. I přes všechny těžkosti jsem ji milovala a moc jsem se na ni těšila.
S otcem dítěte nejsme v kontaktu a já řeším dilema, jestli je vůbec potřeba mu tuhle informaci sdělit. Pevně věřím, že se malá příště narodí do rodiny, kde ji budou oba rodiče chtít a milovat.
Klára
Názor odbornice: zapracujte na sobě
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Kláro. Prošla jste traumatickou zkušeností se samovolným potratem. Co nyní především potřebujete, je dopřát péči sama sobě. Nemáte navíc po boku muže, který by žal z nenarozeného dítěte sdílel s vámi. Doporučuji vám proto obrátit se na psychologa, který vám pomůže, abyste trauma postupně zvládla zpracovat.
Vztah (nyní již zřejmě ukončený), který jste popsala, mi připadal jako jízda na hodně rychlém a spletitém tobogánu. Vlastně na něm nebylo nic standardního. Počáteční sympatie i přes přítomnost tehdejší přítelkyně. Další krok jste udělala kontaktováním přes seznamku. A pak odhalení partnerova předchozího (nebo stále ještě fungujícího) paralelního života, vztahů, dětí. Jeho rozporuplné reakce na vaše těhotenství.
Po cestě se vám naskytlo několik křižovatek, které jste mohla využít, abyste se od vztahu odloučila jiným směrem. Vy jste to však neudělala, jako by vás přes veškerou destruktivitu tento muž přesto přitahoval jak magnet. Nepíšete nic o antikoncepci, předpokládám tedy, že jste se nikterak nechránila, a tak dopustila, aby došlo k otěhotnění.
Přemýšlela bych být vámi také o možné práci sama se sebou. V terapii za vedení zkušeného odborníka. Práci na tom, proč se vrhám do potenciálně nebezpečných vztahů, co si tím sytím a zda to celé mohu v sobě zpracovat a uzavřít. Zůstanete-li totiž stejná, je poměrně pravděpodobné, že se do podobných situací ještě párkrát dostanete. A nyní jste si vyzkoušela, že skutečně nejsou snadné. O to víc, když už nejde jen o vás, ale je ve hře již počaté dítě.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
