Vaše „rodinná firma“ patří v oblasti animace k největším producentům v Česku. Jak jste si k této práci našla cestu?
Na začátku šlo spíš o souhru okolností. Na gymnáziu jsem měla úplně jinou představu o své budoucí profesi. Mám vztah ke zvířatům, a ještě můj výběr maturitních předmětů vycházel z plánu dělat přijímačky na Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně.
Proč z toho sešlo?
Asi mě posedla nějaká revolta, bylo to zrovna v období divokých devadesátých let. Nakonec jsem po maturitě šla na vyšší odbornou školu a zvolila si obor vědecké informace a knihovnictví. Přitom mi už během studia bylo jasné, že v knihovně vlastně dělat nechci. Kamarádka tehdy působila ve fotografické galerii Pražský dům fotografie a přivedla tam i mě. Zůstala jsem přes pět let a nakonec se stala její ředitelkou.
V animaci všechno dlouho trvá. Tvůrci třeba animují jen jednu vteřinu za den.
