Kadeřnické provozovny spadaly v šedesátých letech pod dva podniky – Komunální služby a Hygii, družstvo holičů a kadeřníků. Odtud vznikl slogan „Pro krásný vzhled do Hygie!“. Pro potřeby kadeřníků vydávala Tisková a propagační služba místního hospodářství pravidelně katalog, v němž se prezentovaly účesové módní trendy.
Díky němu se dozvídáme, že v roce 1966 byly „in“ kratší vlasy ve stylu Bubikopf, tedy mírně zvlněné účesy s ofinkou a natupírovanými vlasy, kde boční části přiléhaly v lehkých vlnách ke tváři. Nosily se také polodlouhé vlasy zastřižené do mikáda, na temeni lehce natupírované.
Pokud si zaměstnaná žena chtěla povzdechnout, že neví, kdy by ještě měla mezi všemi povinnostmi běhat ke kadeřníkovi, inzerce v katalogu jí poradila: „Kde ale vzít čas na úpravu účesu a zábavu? Ušetříte jej používáním hotových polévek od Vitany!“
I když za okny panoval socialismus, ve velkých městech se začala mezi běžnými provozovnami objevovat luxusnější zařízení ve stylu prvorepublikových salonů. V Praze chodily tehdejší manekýnky, zpěvačky a herečky ke Karlu Jirouškovi do Legerovy ulice.
„Byl to v pravém smyslu slova šoumen, uměl několik jazyků a také nakonec odešel do Kanady. Svým způsobem měl podobný osud jako jeho ještě známější kolega Gerhard Matuschka,“ vzpomíná manekýna Marta Kaňovská Pospíchalová.
Matuschka vymyslel příčesek
Gerhard Matuschka v roce 1964 otevřel Vývojové a vlasové studio v ulici Ve Smečkách. Vybavil ho starožitným nábytkem a vítal v něm klientelu z diplomatických i uměleckých kruhů stejně jako docela obyčejné ženy, které se však musely objednávat třeba i několik měsíců dopředu. Ceny tu byly mírně navýšené, ale vše podle platných ceníků.
Retro kvíz: Jak jsme žili za socialismu? |
„Ve Smečkách jsme měli dvousměnný provoz a otevírací dobu od 6 do 22 hodin. Pozdní hodiny byly výhodné pro tanečnice z varieté a nočních klubů, kterých byla na Václavském náměstí spousta. Často k nám chodili Golden Kids – Helena Vondráčková s Martou Kubišovou a Vaškem Neckářem, stejně jako Waldemar Matuška, Jana Brejchová či Karel Gott. Marta zůstala naší zákaznicí i v době, kdy měla zákaz vystupovat, Vašek za námi jezdil také na Barrandov, kde jsme bydleli,“ vzpomínala před časem Marie Matuschková, která se kvůli manželovi přeškolila na kadeřnici a pilně mu pomáhala.
Retro seriál Jak jsme žili za socialismu |
„Každá zákaznice tehdy chtěla příčesek, tak jsme je třásnili a šili z přírodních vlasů celá rodina, moje maminka i teta. Až Gerhard přesvědčil vlásenkářství, kde se původně zabývali jen parukami, aby dělali i příčesky. Ostatně to slovo vymyslel on a díky němu se dostalo do slovníku,“ vysvětlovala Marie. Její muž pořádal v Praze každý rok mezinárodní kadeřnické festivaly, celkem jich zorganizoval patnáct.
Jeho zásluhou se k nám sjížděly kadeřnické hvězdy z celého světa a před zraky publika vytvářely nejmódnější účesové kreace. Festivaly moderoval Eduard Hrubeš, který se s Matuschkou přátelil. Navzdory tomu, že u nás Matuschka patřil k naprosté špičce v oboru a neměl tu žádné problémy, rozhodl se v roce 1979 odejít i s rodinou do Západního Německa. Chtěl si dokázat, že se ve světě neztratí. Usadil se v Ingolstadtu, ale bavorské město se 120 tisíci obyvateli se s Prahou nedalo srovnat. Vedle toho, že si otevřel kadeřnictví, vrhl se i na výrobu vlasové kosmetiky podle vlastních receptur. V devadesátých letech ho však zlomila Parkinsonova nemoc a stařecká demence. Český král kadeřníků zemřel po osmi letech strávených na lůžku v roce 2009.
Významná je také kadeřnická dynastie Vavruškových. František Vavruška pracoval v Hygii a vedl salon Zuzana, jeho žena Irena působila nejprve u Gerharda Matuschky ve Smečkách, v roce 1981 se stala vedoucí salonu Efekt na pěší zóně a o jedenáct let později otevřela privátní Vlasové studio Vavruškovi. Irena Vavrušková vzpomíná v souvislosti s šedesátými lety zejména na tvorbu natupírovaných drdolů, které prý vydaly za všechny posilovny. Když jich musela udělat patnáct za den, cítila všechny svaly v těle.
Největší obliby dosáhl lak na vlasy Lybar
Zastavme se ještě u dobových přípravků na vlasy. Velký výběr zrovna nebyl, ale situace na trhu se postupně zlepšovala. Pamětníci si možná vybaví březový a žloutkový šampon Elida a jejich netradiční varianty, balené v tubách, ze Severočeských tukových závodů. V drogeriích byla k dostání vlasová kosmetika Soté – slunečnicový šampon a vlasová voda s vitaminy a výtažkem z kopřiv, březová voda Vitanol B, regenerátor de Miclén, olej na vlasy Jantar, lak na vlasy Rapid a Amica s umělou pryskyřicí, v roce 1971 se objevil Taft Grün i v kabelkové úpravě, který vznikal v licenci v podniku Astrid.
Největší obliby však dosáhl lak na vlasy Lybar, který byl poprvé vyroben v jednom ze závodů Spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1968 a do roku 1992 se ho prodalo přes 100 milionů kusů. Není bez zajímavosti, že značka Lybar byla přihlášena k ochraně již v roce 1925.
