Zatímco Helena Fibingerová (70) trhala v hodu koulí rekordy na atletických stadionech, kina dobýval tematicky podobný snímek Metráček. Byla to jen náhoda.
Předlohou snímku nebyl život světové rekordmanky, ale stejnojmenná kniha spisovatele Stanislava Rudolfa (87). Příběh korpulentní dospívající Jitky Pažoutové, která získá díky sportu ztracené sebevědomí i lásku, chytil divačky všech věkových kategorií za srdce.
Tehdy šestnáctiletá Markéta Světlíková (64), představitelka hlavní role, byla přirozený talent. Přesto musela projít konkurzem, do něhož se tehdy přihlásilo pět tisíc dívek. O roli skutečně stála, i za cenu, že bude muset přibrat.
Být na plátně za ošklivku nebylo pro žádnou dívku snadné. Scéna, ve které na ní prasknou tajně půjčené přiléhavé džíny, prý nebyla nahraná. Jitka totiž ze všeho nejvíc chce zhubnout, nosit minisukni a natřít to tělocvikáři Bohouškovi.
Vztek dokonale využije při vybíjené, kde pálí na své protivnice takové rány, že si jí všimne trenér lehkoatletického kroužku a navrhne jí, zda to nechce zkusit s koulí.
Stejně tak ji štve tetička Lída v podání neodolatelné Heleny Růžičkové († 67), která ji navleče do ohavného kostýmku z Itálie s krajkovými lemy a fižím. Protože každá letuška má mít kostým.
Ladislav Mrkvička a Markéta Světlíková ve filmu Metráček (1971)
Markéta Světlíková ve filmu Metráček (1971)
Do krásné a elegantní dívky z paluby letadla má Jitka skutečně daleko. Sama kostýmek hodnotí slovy: „Stejně v tom budu jak kombajn.“ No, která z nás si tak někdy nepřipadala?
Chodili jste na atletiku?
Na filmu je krásné nejen to, že dodal sebevědomí celým generacím metráčků, ale i exteriéry. Scény ze školy a školní tělocvičny byly natočeny v ZŠ Vizovice. Velká část exteriérových scén, hlavně lehkoatletické závody v druhé půli filmu, se natáčela v Rožnově pod Radhoštěm, kde se před kamerou objevila řada místních obyvatel a studentů jako komparz či dokonce v malých rolích.
Scény závodů se natáčely na dnes již neexistujícím fotbalovém hřišti, které sloužilo také jako lehkoatletický areál tehdejší rožnovské tělovýchovné jednoty. Na místě závodiště dnes stojí hala bývalého podniku na výrobu barevných obrazovek TCT. Několik scén se též natáčelo na tamním náměstí a před školou na Videčské ulici. Dále se filmovalo ve Štramberku, Příboru, Bechyni a na řece Lužnici.
Místa už jsou dnes jiná, ale ve filmu kouzlo starých časů stále žije. Na podobných stadionech jsme trénovali všichni.
