Josef Kölbl vystudoval konzervatoř, ale hře na violu se profesionálně nevěnoval, místo toho se dal na obchod s potravinami. S manželkou žili v Praze, dokud neotěhotněla, pak se odstěhovali se na Vysočinu. U před návratem pomáhali s péčí o včely rodině. „Příchod první dcery byl takovým impulzem, do té doby jsme včelařili jen tak pro zábavu a pomáhali jsme švagrovi. Když manželka otěhotněla, naložili jsme pick-up a odstěhovali jsme se. A založili si včelařství vlastní,“ popisuje Kölbl začátky rodinného podnikání.
Do rozjezdu rodina vložila veškeré úspory. „Moje žena se přihlásila se na dálkové studium na Středním odborném učilišti včelařském v Nasavrkách, takže o včelaření ví vše především ona. Ona je profík. U mě to ze začátku bylo hlavně o žihadlech. Byl jsem úplný amatér,“ popisuje Kölbl, který se v současnosti stará o dvě stě úlů na Vysočině, ale také na Kolínsku. „Je normální mít včelstva na různých místech. Příroda by jich tolik na jednom místě neuživila. Takže teď hodně jezdím, je to náročné na čas a fyzičku, takže nyní neplánujeme, že bychom si včel pořídili více,“ říká Kölbl
A jak vypadá běžný včelařův den? „Samozřejmě, jak kdy. Ale když jedu ke včelám na Kolínsko, vstávám třeba ve tři hodiny ráno, abych tam byl ve chvíli, kdy svítá. To je takový bezpečný čas, včely ještě nelétají a tak si vás moc nevšímají. Ale obecně se snažím do včel tolik nechodit, aby měly klid. A když je medobraní, tak ráno dojedu pro med, jedu do medárny, kde se med stáčí. Práce je pořád dost,“ popisuje Kölbl, jak vypadá jeho život se včelami a dodává: „Včelaření je fyzicky náročná práce, protože ji nikdy nezmechanizujete, vše se dělá ručně.“
Boj s parazitem
Ačkoli v Česku včelaří desítky tisíc lidí, průměrný věk včelaře je 60 let. „Včelařství je strašně zanedbaný obor, opírá se o metody staré desítky let. To jsme chtěli změnit a dělat to trochu jinak,“ říká Kölbl, který se rozhodl vyzrát na kleštíka včelího (Varroa destructor ) jiným způsobem než ostatní včelaři. „Mnoho včelařů používá na boj s kleštíkem chemii, to jsme dělat nechtěli. I proto jsme se rozhodli používat termosolární úly,“ popisuje včelař vlastní cestu a vysvětluje, jak takové úly fungují.
„Termosolární úl je český vynález pana doktora Romana Lindharta. Ten vymyslel, jak se kleštíka zbavit, aniž by člověk musel použít chemii. Díky jeho technologii se v úlu vytvoří takové tepelné podmínky, že se kleštík v podstatě upraží. Včelám ale zvýšení teploty vůbec nevadí. V tom je to geniální,“ popisuje Kölbl, jak s parazitem bojuje.
Modrý med
Včelí farma Domovina vedle termosolárních úlů vsadila také na modrý med, sociální sítě a vysazování lučního kvítí, aby měly včely dostatek potravy. Vedle medů s různými příchutěmi, na svém e-shopu prodávají právě i semínka lučního kvítí. A jak je vidět na obratech, jejich přístup se vyplácí. V roce 2023 vykázala rodinná firma obrat 30 milionů korun.
„Medy prodáváme s ovocem, ale i s kořením, modrý med je ochucený citronem a je v něm spirulina, díky které má právě krásnou modrou barvu. Samozřejmě, že chutě ladíme, někdy celý měsíc,“ říká Kölbl a dodává, že skutečným průlomem bylo, když rozjeli vlastní e-shop v roce 2019. „Těsně po tom, co jsme spustili e-shop, začala pandemie a musím říct, že nás vlastní e-shop zachránil a díky němu jsme si zajistili růst firmy.“ Rodinnému včelařství se daří ale také díky investicím do marketingu a aktivitě na sociálních sítích. „Spolupracujeme i s influencery a myslím, že se nám daří lidi přilákat i díky obsahu, který na sociálních sítích tvoříme,“ říká na mladý včelař. Více se o včelách, ale třeba i o ukrajinském a čínském medu dozvíte v podcastu Industrial.
