RECENZE: Einstürzende Neubauten nacházejí krásu a něhu na skládce

Kapela Einstürzende Neubauten, vedená bývalýn spoluhráčem Nicka Cavea Blixou Bargeldem, se po šesti letech hlásí s novým albem Alles in Allem.

Má-li industriální hudba své klasiky, jsou jimi kromě Throbbing Gristle (čest památce nedávno zesnulého Genesise P-Orridge) němečtí Einstürzende Neubauten. Památné debutové album Kollaps z roku 1981, které mnohým ukázalo cestu, natřískali kovovými tyčemi do pilíře mostu v Berlíně. Z „mírového“ koncertu k uctění památky Olofa Palmeho, který se konal v roce 1986 v Plzni, je orgány odlifrovaly, aniž stanuli na pódiu. 

Mimochodem, vedle rovněž německých pankáčů Die Toten Hosen byl hlavní hvězdou Michal David, který od rozvášněného davu schytal notnou sprchu štěrku a kelímků od piva.

Hudební cesta Einstürzende Neubauten je kromě zmíněného debutu lemována dalšími milníky, za zmínku stojí alba Tabula Rasa (1993), Ende Neu (1996) nebo Silence Is Sexy (2000), na nichž se hromada kovošrotu a podomácku vyrobených nástrojů snoubí s chytlavými i posmutnělými melodiemi. Smetiště vydalo své poklady i na nejnovějším albu Alles in Allem.

Jeho ústředním tématem je Berlín ve své proměnlivosti, rozpolcenosti i syrové – nebo surové? - kráse. Čili už žádné běsnění, ale soustředěné kompozice plné napětí, ale i něhy. Jako třeba v opravdu krásné Taschen. Vyrůstá ze strohého rytmu, k němuž se vzápětí přidají smyčce. A do toho Blixa Bargeld, zas a znovu spíš recitátor a deklamátor než zpěvák, se svým schizofrenním hlasem. Vynikající ukázka toho, v čem jsou Einstürzende Neubauten už léta jedineční a nenapodobitelní. Vezmou zaprášený kus odpadu ze skládky, pečlivě ho opráší a vykřešou z něj čistou nádheru. Je v tom poezie kovu a betonu, intuitivní, jasný a čistý přístup k hudbě, kdy po odkrájení všeho zbytečného zůstane jen to podstatné.

Alles in Allem

85 %

Einstürzende Neubauten

Takto silní, mohutní a přitom intimní jsou Neubauten na celé desce. Alles in Allem je opět vzácně vyrovnaná nahrávka, kde není místo pro vycpávky. Vše je zkoncentrované do jednoho okamžiku, gesta, tónu, zvuku, který zazní přesně tam, kde má. Třeba jako ve skvělé titulní skladbě, kde by se napětí dalo krájet. Valčíkový rytmus v refrénu zní, jako by měl zítra nastat konec světa. Ve sklepech a betonových bunkrech se ale pořád tančí. Je to znovu ryze vizionářský a nekompromisní přístup k hudbě. 

Je v tom svoboda ducha i pokora, důvod, proč jsou Einstürzende Neubauten i po letech vzrušující. Vycítili to před lety mnozí, i jistý Nick Cave, který Blixu Bargelda „zlanařil“ do své doprovodného tělesa The Bad Seeds. Blixa už u Cavea nehraje, kromě Neubauten se věnuje dalším svým projektům, ale srdcovkou a domovským přístavem mu vždy budou Hroutící se novostavby. Je to slyšet. Zaplaťpánbůh za ně.