RECENZE: Headless Horseman nachází poezii v betonové pustině

Bezhlavý jezdec – krásný název pro naprosto anonymní hudební projekt, u něhož netušíte, kdo za ním stojí. Jde podle všeho o velmi schopného producenta a skladatele z Berlína. Zbytek nechť řekne hudba. A tu Headless Horseman tvoří výtečnou.

Anonymní tvůrce projektu Headless Horseman | foto: archiv umělce

Aktuální album Inhabited Shadows ponejvíc spadá do ranku temné, až okultní elektroniky. Je plná tajuplných zákoutí, pochybností a strachu. Z prostor, v nichž se odehrává, čiší chlad. Při poslechu skladeb jako Hunted přímo hmatatelně cítíte pochmurnou atmosféru opuštěných budov, továrních hal. Polozbořených domů, v nichž možná kdysi někdo žil, ale teď si s jejich otlučenými zdmi pohrává už jen vítr a smečka hlodavců.

Zároveň je to muzika do posledního milimetru propracovaná. Osciluje mezi sofistikovaným, zvukově delikátním přístupem IDM (inteligentní taneční hudby) a industriálním chladem. Pokud chcete, můžete si na ni zatančit, ale bude to spíše mrtvolný odlidštěný a zmechanizovaný pohyb. Mnohem lepší je se do desky plně ponořit a vychutnávat všechny její vrstvy.

Headless Horseman

80 %

Inhabited Shadows

Absence zpěvu je v tomto případě jednoznačně výhodou. Jen tak je možné se plně oddat hudební stránce věci a sám pro sebe si nalézt mnohdy umně skryté melodické linky. Protože toto není jen shluk zvuků, ale jsou to skutečné skladby. S vývojem, dějem, logickou stavbou. Není to experiment pro experiment, ale jasná a perfektně dotažená vize.

Tato deska dýchá, žije, vypráví příběhy. Třeba v Dream Denier se toho odehrává tolik, až se tají dech. Stále je co objevovat, rozkrývat, čím se kochat. Ať už je onen tajemný Headless Horseman kdokoliv, je jasné, že soudobá elektronická scéna v něm má nesmírně talentovaného jedince. Bude velmi zajímavé sledovat, kam se jeho kroky budou ubírat na dalších počinech. Hovoří se o tom, že se v poslední době zaobírá klasikou a hodlá ji zakomponovat do své hudební řeči.